Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení:– částky 3 822 Kč,– zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 322 Kč od 12. 8. 2023 do 29. 9. 2024,– zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 822 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení– a rozdílu zákonného úroku ve výši 2,25 % ročně z částky 8 500 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 931,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].) a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované dne 12. 7. 2023 poskytnut na její účet úvěr 8 500 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 570,49 Kč a úrokem 251,51 Kč do 11. 8. 2023. Smlouva byla uzavřena po registraci žalované na webových stránkách právní předchůdkyně a prověření její úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI, NRKI, EUCB. Žalovaná neuhradila právní předchůdkyni ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 6. 9. 2024, ničeho, přestože byla upomínána. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byla řádně předvolána, nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] včetně informací o klientovi soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno]. a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované částku 8 500 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaná se naproti tomu zavázala uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 251,51 Kč a poplatek za poskytnutí 3 570,49 Kč v jedné splátce do 11. 8. 2023. Ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že žalovaná vystupuje jako spotřebitel.
5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 12. 7. 2023 na účet ve vlastnictví žalované částku 7 500 Kč, přičemž vlastnictví účtu bylo prokázáno potvrzením o vedení účtu.
6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2024, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla o tomto informována. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní upomenuta dopisem odeslaným dne 20. 9. 2024 o zaplacení do tří dnů.
7. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalované jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení její osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
11. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.
12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
14. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 8 500 Kč, přičemž žalovaná jí ani žalobkyni dle žalobních tvrzení dosud nevrátila ničeho, to ostatně žalovaná v řízení ani sama netvrdila, neuplatnila žádnou obranu. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalované zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 8 500 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 8 500 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 3 822 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, soud žalobu zamítl.
15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 30. 9. 2024 v odpovídající sazbě. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 20. 9. 2024, kdy odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované dle § 573 o. z. doručena dne 25. 9. 2024, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 29. 9. 2024 a ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Soud tak žalobu částečně zamítnul co do úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku II.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 931,76 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 322 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. O jejich splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.