Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 18 736 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 124,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 18 736 Kč, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč a on se zavázal vrátit částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 15. 4. 2023. Žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, která žalovaného bez úspěchu vyzvala ke splacení dluhu. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 10. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 16. 4. 2023 do 4. 10. 2023 ve výši 1 124,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, smluvní pokuty v částce 2 752 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
2. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání u soudu omluvili. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
3. Žalobkyně v řízení tvrdila, avšak neprokázala, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. K důkazu žalobkyní předložené listiny označené jako „Smlouvy o úvěru“ nebyly nijak verifikovány žalovaným. Uzavření jakékoliv formy smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, neboť v řízení nebyl zjištěn ani obsah smlouvy ani existence právního jednání žalovaného. Skutečnost, že listiny provedené k důkazu obsahují osobní údaje žalovaného, nezakládá dostatečným způsobem vznik projevu vůle účastníků. Není také ničím doloženo, že pokud byla smlouva uzavřena elektronicky, odpovídají jejímu obsahu předložené listiny.
4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] v březnu 2023 byla převedena částka celkem ve výši 16 000 Kč, z jakého účtu byly tyto částky převedeny, není zřejmé. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že z účtu [Anonymizováno] v březnu 2023 byla odeslána platba ve výši 1 Kč s popisem „[Jméno zainteresované osoby 0/0] “. Žalobkyně však těmito důkazy v řízení neprokázala, že k účtu, na který byla poskytnuta částka celkem 16 000 Kč, měl vlastnická či dispoziční oprávnění právě žalovaný.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalovanému.
6. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
7. Z upomínek, výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a obchodních podmínek soud nezjistil žádné jiné relevantní skutečnosti.
8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným v tvrzeném rozsahu, a že peněžní prostředky byly vyplaceny právě žalovanému. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a zejména důkazní tak neunesla. Žalobkyně sice v žalobě uvádí, že „bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu“, avšak konkrétní bankovní účet, ohledně něhož by měl být dotaz učiněn, v žalobě neoznačuje.
9. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou pro zjištění důvodnosti uplatněného nároku relevantní skutečnost. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji (výrok I.), neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru, stejně jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalovanému. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II.).