227 C 2/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 542 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované částku 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 9 942 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem ve výši 3 996 Kč za službu flexibilní splácení, a to vše v 52 týdenních splátkách po 719 Kč do 21. 7. 2023. Žalovaná uhradila celkem 6 458 Kč, zbývající částka uhrazena nebyla. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná pod hrozbou žaloby marně vyzvána k úhradě dluhu. Žalobkyně proto po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 13 542 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 065,16 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 13 542 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Provedeným dokazováním dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním.:

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a nejvyšší dosažené vzdělání je základní. Žalovaná je zaměstnaná u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. s příjmem ve výši 13 676 Kč, příjem ostatních členů domácnosti žalované je 49 100 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 8 000 Kč z toho 1 896 Kč bylo na splátky u právní předchůdkyně žalobkyně. Listina byla žalovanou podepsaná.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 9 942 Kč, poplatkem za službu flexibilní splácení ve výši 3 996 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to formou 52 týdenních splátek po 719 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 86 %, RPSN bylo 162,08 %. Listina byla podepsána právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná dne 22. 7. 2022 čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že vrátila jen 6 458 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 a podacího lístku ze dne 20. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení.9. Z výzvy ze dne 22. 5. 2024 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzvána k úhradě dluhu do 6. 6. 2024.10. Z listiny nazvané jako informace o zpracování osobních údajů soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Z hlediska právního hodnocení má soud zato, že žaloba je důvodná. Nejprve soud podotýká, že se nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu platně uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně se nedomáhala zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Sama žalobkyně tedy tvrdila, že uzavřená smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, proto se soud zabýval pouze tím, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení a pokud ano, tak v jaké výši. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, bezdůvodně obohatila o částku ve výši 13 542 Kč, když od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu převzala 20 000 Kč a vrátila jen 6 458 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalované oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující. Žalovaná je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 13 542 Kč, žalobkyni vrátit. Stejně tak je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno, když platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až v souvislosti s postoupením pohledávky, které oznámila žalované dopisem odeslaným dne 20. 2. 2024, fikce doručení nastala dle § 573 o. z. dne 23. 2. 2024 a žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, tj. do 4. 3. 2024 a nikoli dříve.17. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 13 542 Kč připadající a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 542 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V dané věci měla převážný úspěch žalobkyně, neúspěch byl pouze v nepatrné části příslušenství, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 542 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.