Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky, a to po prověření úvěruschopnosti žalované včetně jejích příjmů, výdajů, dalších ukazatelů a provedení lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše sjednaného a nevyčerpaného úvěrového rámce ve výši [částka], naproti tomu se zavázala vrátit peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 2,64 % z výše sjednaného úvěrového rámce včetně sjednaných úroků a poplatků, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši [částka], žalobkyni uhradila pouze [částka], čímž porušila svůj závazek, proto žalobkyně využila možnosti zesplatnit úvěr. Žalobkyně takto úvěr zesplatnila ke dni [datum] s tím, že vyzvala žalovanou k zaplacení dopisem ze dne [datum], a poté také předžalobní upomínkou. Žalovaná po zesplatnění neuhradila žalobkyni ničeho, ta se domáhá zaplacení jistiny [částka], poplatků [částka] ([částka] za výběr z bankomatu, [částka] za dotaz na zůstatek) a nákladů vymáhání [částka] (doporučené psaní), a dále smluvního úroku ve výši 19,90 % ročně z dlužné jistiny v částečně kapitalizované výši [částka] (od [datum] do [datum]) a ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby), a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v částečně kapitalizované výši [částka] (od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby).
2. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila podáním ze dne [datum]. Ve věci zkoumání úvěruschopnosti poukázala na judikaturu, podle níž věřitel má sám zvážit, jaké údaje týkající se spotřebitele případně ověří a jakým způsobem, je nutné dbát principu přiměřenosti, zohlednit konkrétní okolnosti případu, přičemž žalobkyně s ohledem na odborné znalosti a zkušenosti může lépe využít jiné zdroje k lepší predikci úvěruschopnosti spotřebitelů. Takto žalobkyně provádí credit scoring, čímž zajišťuje oddělení úvěrových rizik, zkoumá příjmovou a výdajovou stránku, proměnné údaje (věk, děti, způsob bydlení apod.), využívá statistický model. Při dosažení minimálního skóre dochází k zamítnutí žádosti o úvěr. Dále žalobkyně stanovuje maximální možnou výši splátky (jak u žadatele, tak u domácnosti, přičemž zohledňuje nižší výsledek), aby u spotřebitele nedocházelo k předlužení. V případě pochybností žalobkyně požaduje doložení potvrzení o výši příjmu či výpisu z účtu, případně ověřuje údaje o zaměstnání, provádí lustrace v registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR). Takto byla žalovaná lustrována v registru SOLUS s tím, že nejsou evidovány závazky po splatnosti, v NRKI s pozitivním vyhodnocením a v CEE a ISIR nebyla nalezena. Žalovaná po dobu déle než 1 roku řádně žalobkyni splácela, tedy úvěruschopná evidentně byla. Výdaje pak žalobkyně hodnotí na základě statistického modelu, který je podle ní efektivnější a spolehlivější než cílené dotazování a zjišťování údajů od spotřebitele.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).
4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce [částka] s úrokem ve výši 19,90 % ročně, žalovaná měla úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši min. 2,64 % z úvěrového rámce, tj. [částka], se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce, pojištění nebylo sjednáno. Celkem měla žalobkyni uhradit částku [částka] Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků a odměn. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost žalované platit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši [částka] měsíčně, smluvní pokutu ve výši [částka] (popř. ve výši dlužné splátky, pokud je tato nižší) a v případě zesplatnění úvěru (oprávnění žalobkyně dle úvěrových podmínek) byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky.
6. V rámci smlouvy byly uvedeny údaje zjištěné od žalované před jejím uzavřením. Takto žalovaná sdělila, že je vdova v důchodu s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], žije ve státním bytě, vzdělání má střední.
7. Žalovaná úvěr čerpala v celé výši [částka] na bankovní účet dne [datum], přičemž vlastnictví účtu žalovanou, její dispoziční právo k účtu a provedení transakce bylo soudem ověřeno dotazem na banku.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná kromě úvěru na účet ve výši [částka] dále od žalobkyně čerpala v průběhu období od [datum] do [datum] další finanční prostředky v celkové výši [částka], a to prostřednictvím vydané kreditní karty, uhradila celkem [částka], naposledy hradila dne [datum], poté již neuhradila ničeho, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum].
9. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum] s výzvou k zaplacení do 14 dnů od sepsání výzvy, tento žalované odeslala dle podacího archu dne [datum] na adresu ze smlouvy.
10. Z úvěrové zprávy ze systému NRKI ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná má veden u své osoby jeden odmítnutý nesplátkový úvěr, jeden ukončený úvěr z kreditní karty a jeden existující splátkový úvěr. Co se týká existujícího splátkového úvěru, tento byl sjednán dne [datum] ve výši [částka] s týdenními splátkami v počtu 45 ve výši [částka], s tím že zbývá 39 splátek, nebyly vedeny dlužné splátky. Nesplátkový úvěr ve výši úvěrového rámce [částka], o nějž žalovaná žádala dne [datum], byl odmítnut. Od ledna 2007 do října 2015 měla žalovaná úvěr z kreditní karty s úvěrovým rámcem [částka], tento splácela měsíčními splátkami, výše není uvedena, nejsou vedeny splátky po splatnosti.
11. Z úvěrové karty bylo kromě údajů uvedených ve smlouvy zjištěno, že žalovaná sdělila měsíční výdaje ve výši [částka], žádné děti ani příjem dalšího člena domácnosti. Je uvedena tabulka lustrací v registrech (registry i poskytovatelé služeb). Žalobkyně takto vycházela z příjmu [částka] a výdajů spočívajících v životním minimu [částka], splátkách jiným společnostem [částka] a ve splátce žalobkyni za sjednávaný úvěr [částka], žalované tudíž zbývala měsíčně částka [částka], v případě domácnosti žalobkyně počítala s příjmem [částka] a výdaji uvedenými žalovanou ve výši [částka], splátkou za sjednávaný úvěr ve výši [částka] a částkou [částka] (buffer domácnosti), v rámci domácnosti tak byla vypočtena zbývající částka [částka].
12. Žalobkyně předložila také potvrzení sdružení [příjmení] ze dne [datum], kterým bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně lustrovala žalovanou v tomto registru FO s tím, že nebyl nalezen závazek po splatnosti.
13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky [částka] do 7 dnů, výzvu jí odeslala dne [datum] na adresu ze smlouvy.
14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, podle níž se zavázala poskytovat žalované revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce [částka], takto poskytla žalované na účet dne [datum] částku [částka] a poté ještě prostřednictvím vydané kreditní karty celkovou částku [částka], naopak žalovaná se zavázala úvěr splácet sjednanými měsíčními splátkami ve výši 2,64 % z úvěrového rámce, tj. částku [částka] se sjednaným úrokem ve výši 19,90 % ročně a případně s dalšími platbami za služby či v případě prodlení smluvní pokuty a náklady na upomínání. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, naposledy uhradila splátku dne [datum], proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení, stejně jako poté předžalobní upomínkou.
15. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o posouzení schopnosti žalované splatit úvěr s odbornou péčí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
16. Právně soud věc hodnotil následovně.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
27. Žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala od žalované určité údaje týkající se jejích poměrů. K výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala řádně, poukazovala na judikaturu, z níž vyplývá, že žalobkyně má sama uvážit, jaké údaje sdělené žalovaným ověří, je třeba zohlednit okolnosti každého případu, od toho se odvíjí další postup a jeho specifika. Žalobkyně předložila k těmto údajům pouze úvěrovou kartu, potvrzení o provedení lustrace v [příjmení] a úvěrovou zprávu. K té však soud uvádí, že je datována ke dni [datum], je tedy otázkou (a žalobkyně netvrdila ani neprokázala), zda byla žalobkyní využita a závěry z ní hodnoceny již při sjednávání úvěru.
28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Jisté kroky v tomto směru činila, nicméně se omezila výhradně na získání údajů od žalované, které žádným způsobem neověřila (kormě jedné provedené lustrace v registru SOLUS), případně jejich ověření soudu neprokázala, přestože k takovému postupu byla vyzvána. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Sama žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že se jedná o subjekt se zkušenostmi a odbornými znalostmi, tím spíše by měla při poskytování svých peněžních prostředků postupovat obezřetně a s velkou rozvahou po detailním zvážení všech okolností a za situace, kdy co nejucelenějším způsobem zjistí, v jakém„ postavení“ se spotřebitel nachází, jaké jsou jeho možnosti, respektive další povinnosti ovlivňující možnost plnění dalších závazků. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Žalobkyně však nesplnila ani podmínku spolehlivosti, když údaje sdělené žalovanou neověřovala, ani podmínku dostatečnosti, přičemž detailně nezkoumala výdaje žalované (což minimálně vzhledem ke způsobu bydlení, skutečnosti, že žalovaná žije sama a ohledem na poměrně nízkou výši nákladů měla) či její další závazky (žalobkyně se na ně dle předložených listin nedotazovala, dle data úvěrové zprávy v době poskytování úvěru ani neověřila). Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Žalobkyně mohla od žalované vyžádat nejrůznější doklady, minimálně však alespoň ty základní, kterými by ověřila příjem, způsob bydlení a výdaje za něj včetně plateb energií, měla počítat s dalšími obvyklými životními náklady (internet, telefon, léky, ošacení, strava apod.). Nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v dalších registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.). Relevantní podle názoru soudu není ani tvrzení žalobkyně, že žalovaná jistě úvěruschopná byla, jelikož déle než jeden rok úvěr řádně splácela. Takový závěr je pouze domněnkou nepodloženou důkazy, přičemž není jakkoli zjištěno, z jakých zdrojů peněžní prostředky na splácení pocházely, zda se jednalo o prostředky žalované. Především však žalobkyně má povinnost zkoumat úvěruschopnost již před poskytnutím úvěru, a nesplnění této zákonné povinnosti nemůže být zhojeno tím, že spotřebitel po uzavření smlouvy přesto řádně a včas plní.
29. V této souvislosti ještě soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. 22 Co 98/2020 – 89, dle kterého mj. proces zjišťování úvěruschopnosti je zakotven nejen za účelem ochrany spotřebitele, ale zároveň na ochranu věřitele, který v případě, že zjistí, že potenciální klient by nebyl schopen dostát svým závazkům, úvěr neposkytne a vyhne se tak majetkovým ztrátám. Zároveň byla řešena otázka (i v jiných případech) uváděného životního minima 3 410 Kč. Částka byla označena za značně podhodnocenou, a to za účelem uměle vytvořené bonity spotřebitele. Vhodnější by bylo pro tyto účely užívat nezabavitelnou částku stanovenou nařízením vlády č. 595/2006 Sb. Zdejší soud se s argumentací Krajského soudu zcela ztotožňuje, a proto na jeho rozhodnutí zcela odkazuje.
30. Jelikož ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
31. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
32. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaná jí doposud uhradila částku [částka]. Tato tvrzení žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by jí bylo poskytnuto méně nebo že by zaplatila žalobkyni více. Za situace, kdy úvěrová smlouva byla soudem shledána jako absolutně neplatná a nebyl zjištěn žádný jiný právní důvod transakce, dospěl soud k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne [datum] (zesplatňující dopis s výzvou k zaplacení ze dne [datum]), přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 14 dnů od sepsání, splatnost tudíž nastala [datum] a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a je povinna platit úrok z prodlení z přiznané částky.
33. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla částečně úspěšná (ve větším rozsahu) žalobkyně a soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 22,86 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Jejich zaplacení žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.