230 C 165/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 19. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 444 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 19. 1. 2021. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 3. 2025 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny ve výši 9 699,41 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 603,08 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 604,90 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 873,32 Kč, úhrady za možnost splácet úvěr v hotovosti 1 691,60 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 20. 1. 2021 do 20. 2. 2025 z částky 9 699,41 Kč ve výši 6 666,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 20. 1. 2021 do 20. 2. 2025 ve výši 4 391,05 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 9 699,41 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 302,49 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 25. 10. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 19. 11. 2019 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od 27. 5. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [Anonymizováno] ([právnická osoba]., s příjmem ve výši 15 168 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 7 410 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného a smlouvy o nájmu. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 19. 11. 2019 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 15 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.

6. Z přehledu uhrazených částek bylo zjištěno, že v období od 20. 11. 2019 do 27. 9. 2023 zaplatil žalovaný na úvěr celkem 10 388,69 Kč.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] ([právnická osoba]., na pozici agenta. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou.

8. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc srpen 2019 činila čistá mzda žalovaného 24 823 Kč a byly z ní provedený srážky na exekuce ve výši 6 131 Kč, za měsíc září 2019 činila čistá mzda žalovaného 13 234 Kč a byly z ní provedený srážky na exekuce ve výši 1 608 Kč a za měsíc říjen 2019 činila čistá mzda žalovaného 21 412 Kč a byly z ní provedený srážky na exekuce ve výši 4 994 Kč. Z předložené výplatní pásky za měsíc listopad 2019 čistá mzda nevyplývala, neboť v této části byla výplatní páska překryta.

9. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 9. 2019 mezi pronajímatelem, jehož jméno není čitelné, a žalovaným, na straně nájemce. Předmětem byl nájem bytu č. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Výše nájmu činila 6 171 Kč a služby činily celkem 3 179 Kč.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 1. 8. 2025.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno], C-679/18, a dále např. rozsudek [adresa] soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a toto poučení se tak připravila.

20. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjem žalovaného, avšak k jeho výdajům tvrdila jedinou souhrnnou částku 7 410 Kč, která nebyla nikterak specifikovaná. Byť žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu a ze smlouvy o nájmu, předložila pouze smlouvu o nájmu a tvrzené výpisy soudu nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Již z výplatních pásek žalovaného bylo přitom patrné, že z jeho mzdy jsou strhávány exekuční srážky, tedy že již má závazky po splatnosti, které není schopen hradit. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

21. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích a dalších plněních.

22. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaný dosud zaplatil 10 388,69 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, co do částky 4 611,31 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 8. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2025 s určením splatnosti do 1. 8. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě výrokem vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 611,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 611,31 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně se však domáhala úroku z prodlení v nižší než zákonné sazbě. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.