230 C 167/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 437 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 22. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala řádně a včas splácet včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč v pravidelných měsíčních splátkách dle stanoveného splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné pouze na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci. Po vyplnění požadovaných údajů probíhá automatizovaný schvalovací proces a pokud je žádost o úvěr schválena, objeví se text smlouvy a žadateli je na telefonní číslo [tel. číslo] SMS kód, jehož zadáním na webu či v aplikaci je smlouva uzavřena. Totožnost žadatele je ověřována prostřednictvím kopie dokladu totožnosti a při uzavírání první smlouvy je dále ověřováno vlastnictví bankovního účtu žadatele o úvěr. V tomto případě žalovaná zaslala ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zároveň hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, když prostřednictvím registrů NRKI a BRKI zkoumala, zda má žalovaná jiné úvěry, dále žalovanou lustrovala prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Posuzovala jak její příjmovou, tak výdajovou stránku. Schválená částka úvěru byla žalované odeslána dne 22. 5. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu]. Dohromady za trvání smlouvy žalovaná uhradila částku 1 481 Kč. Následně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, za což jí byla účtována smluvní pokuta. Úvěr byl ke dni 11. 10. 2024 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Dlužná částka ve výši 20 437 Kč sestává z dlužné jistiny 14 375 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč, úroků 2 940 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč, vedle toho se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 128,51 Kč za období od 23. 11. 2024 do 10. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 437 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že limit nejvyšší měsíční splátky se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě byl limit domácnosti vypočten v částce 6 164,62 Kč po zohlednění žalovanou uvedeného příjmu 25 000 Kč, splátkové zátěže 7 236,38 Kč a výdajů ve výši 10 091 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR bez negativního záznamu. Žalobkyně odkázala mimo jiné na judikaturu Soudního dvora EU, obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti a komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru a zdůraznila, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti s tím, že není určen jediný ideální způsob posouzení úvěruschopnosti a rozhodně jím není dokladování příjmů a výdajů spotřebitele, nýbrž je dáno na uvážení poskytovatele úvěru, zda disponuje lepší odbornou znalostí a zkušeností a je schopen využít jiné zdroje informací, které mohou vést k lepší predikci úvěruschopnosti spotřebitele.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 2. 2025. Žalovaná se k jednání osobně dostavila a k podané žalobě uvedla, že žalovanou jistinu od žalobkyně skutečně obdržela. Dluhů má aktuálně více, činí okolo 200 000 Kč. Už před uzavřením smlouvy některé realizované půjčky měla, na dluhové zatížení se jí ale při uzavírání smlouvy nikdo neptal. Aktuálně je zaměstnaná a je v jejích možnostech splácet dluh ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z úvěrové smlouvy [Anonymizováno] – [Anonymizováno] ze dne 22. 5. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Sjednány jsou poplatky, a to za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečné splácení ve výši 99 Kč měsíčně a za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách dle předepsaného splátkového kalendáře. Celkem se zavázala zaplatit částku 20 640 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 49,10 %.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru, specifikaci klienta a finanční údaje. Žalobkyně ve svém interním systému evidovala, že žalovaná je bezdětná, příjem má ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně, z výdajů jsou uvedeny pouze splátky jiným společnostem ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně učinila dotazy na registry, všechny bez negativního nálezu. Z úvěrové zprávy nebyly zjištěny žádné negativní poznatky k úvěrové historii žalované.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala jistinu ve výši 15 000 Kč a na úvěr uhradila celkem 1 481 Kč.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 22. 5. 2024 byla z účtu žalobkyně poukázána na účet žalované č. [č. účtu] částka 15 000 Kč.

10. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 26. 8. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení se splácením úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky. Výzva byla na adresu [adresa]. 8. 2024.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované adresovala výzvu ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do 22. 11. 2024. Výzva byla odeslána na adresu [adresa]. 11. 2024.

13. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet včetně poplatků v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky, když vyšla z údajů uvedených žalovanou, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně, splátkovou zátěž ve výši 7 236,38 Kč měsíčně a výdaje ve výši 10 091 Kč měsíčně. Žalobkyně učinila dotazy na registry bez negativního nálezu. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila toliko částku ve výši 1 481 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná před podáním žaloby marně upomínána.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Uzavření smlouvy vyplývá nejen z předložené listiny úvěrové smlouvy, ale i ze samotného vyjádření žalované, která uzavření úvěrové smlouvy nepopřela, smlouvou se řídila, poskytnutý úvěr přijala a začala jej splácet. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalované poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.

19. V daném případě žalobkyně uváděla, že úvěruschopnost žalované posuzovala prostřednictvím tzv. kreditního skóre a zkoumala její příjmovou i výdajovou stránku. Rovněž byla žalovaná prověřována v externích úvěrových registrech, kde nebyly nalezeny žádné negativní záznamy. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně a jejích měsíčních výdajů ve výši 1 000 Kč na jiné splátky. Žalobkyně po takto provedeném posouzení vyhodnotila, že žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru, a proto jí úvěr poskytla.

20. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalované, které slouží jako vstupní data pro posouzení její schopnosti úvěr splácet, je třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalované (např. pracovní smlouva se mzdovým výměrem, výpis z bankovního účtu) ani o jejích výdajích (zejm. o platbách za bydlení), z nichž by příjmy a výdaje žalované ověřovala. Rovněž bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednání předmětné smlouvy již úvěrově zatížena. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).

22. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že nemá za prokázané, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a vyzvat ji v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Nedostatečné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

24. V řízení však bylo prokázáno, což potvrdila sama žalovaná, že žalovaná od žalobkyně bez právního titulu čerpala částku v celkové výši 15 000 Kč, přičemž jí dosud zaplatila částku 1 481 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 13 519 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 24. 8. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 10. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky do 14 dnů. Počínaje dnem 26. 10. 2024 je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 27. 10. 2024 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost k plnění byla dle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. stanovena ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, když soud v tomto směru vyhověl žádosti žalované s ohledem na její finanční možnosti. Výše stanovených splátek se soudu jeví jako adekvátní jak s ohledem na poměry žalované, tak na oprávněné zájmy žalobkyně, jíž by se celková přiznaná částka měla dostat v pěti splátkách. Pokud žalovaná nezaplatí řádně a včas byť jen jedinou ze splátek, stane se splatnou celá jistina. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 791,68 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (poměr úspěchu v řízení žalobkyně 66 % a žalované 34 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 022 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 20 437 Kč, a to v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

27. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.