Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 099,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 099,88 Kč za období od 9. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 31 238,84 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 748,08 Kč za období od 15. 4. 2025 do 8. 9. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 648,20 Kč za období od 9. 9. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 25 099,88 Kč za období od 9. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 56 338,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 10. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 34 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 4. 2026. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Žalovaná správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě, nadto se žalovaná jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby Kontomatik. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] následovně: dne 9. 11. 2024 v částce 2 400 Kč, dne 9. 11. 2024 v částce 2 400 Kč, dne 11. 12. 2024 v částce 13 621 Kč, dne 30. 10. 2024 v částce 6 000 Kč, dne 20. 11. 2024 v částce 200 Kč a dne 22. 11. 2024 v částce 504 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 25 099,88 Kč, smluvního úroku ve výši 29 401,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 484,82 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 152,40 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ ve výši 10,98 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 1 188,67 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 748,08 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila ) až na částku 25,77 Kč), ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Ve věci se konalo dne 29. 12. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ ze dne 30. 10. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 34 500 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1, 99 % z čerpané částky a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatky za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně se splatností první splátky do 29. 11. 2024. Listina nicméně neobsahuje vlastnoruční podpis žalované ani žalobkyně, na místě předpokládaném pro jejich podpisy je uvedeno, že listina byla podepsána elektronicky.
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] byly odeslány částky v celkové výši 25 125,77 Kč s poznámkou „[Anonymizováno] “. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 1. 12. 2025 bylo zjištěno, že majitelkou a jedinou disponentkou uvedeného účtu je žalovaná a v průběhu listopadu a prosince 2024 byly na účtu evidovány příchozí platby od žalobkyně. Z výpisu o autorizaci ověření totožnosti vyplynulo, že ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované.
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalované splácet evidovala čistý měsíční příjem žalované ve výši 20 383 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 2 500 Kč a na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky z 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.
9. Soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. I pokud by v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a je proto potřeba aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná by dle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. V daném případě žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 20 383 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 2 500 Kč a na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč. Po takto provedeném posouzení žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru, a proto jí úvěr poskytla.
15. Soud na tomto místě podotýká, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto byla do právního řádu zakotvena povinnost věřitele mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované činil 20 383 Kč, nicméně neuvedla, jak výši příjmu žalované zjistila (např. z výpisu bankovního účtu nebo z výplatních pásek), ani o jaký příjem se mělo jednat (např. ze zaměstnání, zda žalovaná doložila pracovní smlouvu apod.). Co se týče tvrzených výdajů, nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaná zajištěné (vlastní nebo nájemní) a nedalo se tudíž ani ověřit, zda uvedená částka 10 000 Kč měsíčně na bydlení je tomu adekvátní. Pokud jsou pak uváděny ostatní nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, tato výše je zcela nepřiměřená v porovnání s obvyklými výdaji domácnosti (např. na telefon, internet, potraviny, oblečení atd.). Pokud uvedené žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalované řádně.
16. Žalobkyně soudu neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno] C-679/18, a dále např. rozsudek [adresa] soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
17. V řízení však byla prokázána skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částky v souhrnné výši 25 125,77 Kč, po žalované požadovala žalobou toliko jistinu ve výši 25 099,88 Kč. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu požadovaného bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9. 9. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 2. 9. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. je 5. 9. 2025. Třídenní lhůta k plnění uplynula 8. 9. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 099,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 099,88 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.