Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 426 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 12 426 Kč za období od 28.5.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 122 877,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 16 478,59 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 122 877,43 Kč za období od 19.8.2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 818,21 Kč za období od 28.5.2025 do 18.8.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 122 877,43 Kč za období od 19.8.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 135 303,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 6.2.2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 140 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zejména kontrolou v registrech a dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS částky a zjišťováním kreditního skóre žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % ze sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 152 000 Kč a uhradila částku ve výši 139 574 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13.5.2025. Pohledávka ve výši 135 303,43 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 133 786 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 517,43 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 16 478,59 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 133 786 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 3700,62 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 135 303,43 Kč od 19.8.2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2. Stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že limit nejvyšší měsíční splátky (MLS) se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmu žalované ve výši 28 000 Kč, od kterého odečetla částku životního minima na žalovanou 3 860 Kč a splátky jiným společnostem z NRKI ve výši 1860 Kč. Žalobkyně ověřuje tvrzení klienta a jejich pravdivost pomocí tzv. automatizovaných modelů, konkrétně prostřednictvím tzv. credit scoringu využívajícího statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Mimo to žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR bez negativního záznamu.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně, ač řádně předvolána (předvolání bylo doručeno dne 26.11.2025), se k jednání také nedostavila. Dne 23.12.2025 bylo soudu doručeno z emailové adresy [e-mail] podání prosté elektronického podpisu s žádostí o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce žalobkyně. Důvod omluvy nebyl současně jakkoli doložen. Soud toto podání neměl za včasnou a důvodnou omluvu právního zástupce žalobkyně, proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je českou akciovou společností a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Z úvěrové smlouvy označené jako „[Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 6.2.2022 včetně úvěrových podmínek bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,88 %. Celkem měla žalovaná zaplatit 69 062 Kč a výše minimální měsíční splátky činila 3,05 % z úvěrového rámce. Úvěr byl čerpán na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. V hlavičce smlouvy je k žalované uvedeno, že je zaměstnancem s příjmem ve výši 28 000 Kč měsíčně. Dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne 21. 12. 2021 byl úvěrový rámec navýšen na částku 105 000 Kč a dodatkem ze dne 14. 9. 2022 na částku 135 000 Kč.
7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně ve svém interním systému evidovala u žalované příjem ve výši 28 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, údaje o nákladech na bydlení absentují, výdaje domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla lustrována v externích registrech bez negativního záznamu.
8. Z listiny Ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalovaná měla evidovaný existující dluh se splátkou 1 860 Kč.
9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná načerpala jistinu ve výši 152 000 Kč a na úvěr uhradila k 18.8.2025 celkem 139 574 Kč.
10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13.5.2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne 14.3.2025 výzvu ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 4.6.2025 včetně podacího archu ze dne 5.6.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do 11.6.2025.
12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná dne 6.2.2022 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 60 000Kč, na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky až do výše 152 000 Kč s možností opakovaného čerpání, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet včetně poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované ve vztahu k úvěrovému rámci 60 000 Kč na základě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky, když vyšla z údajů uvedených žalovanou, že má příjem z pracovního poměru ve výši 28 000 Kč měsíčně a výdaje její domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyně učinila dotazy na registry bez negativního nálezu. Žalovaná celkem načerpala částku 152 000 Kč a na úvěr uhradila jen 139 574 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná před podáním žaloby marně upomínána.
13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
20. Soud po věřitelích nepožaduje detailní „detektivní činnost“, nicméně očekává alespoň základní snahu za účelem zjištění spotřebitelova domácího rozpočtu. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalované, které slouží jako vstupní data pro posouzení její schopnosti úvěr splácet, je však třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalované, členů její domácnosti ani o jejích výdajích. Žalobkyně pak nedoložila, že by skutečné příjmy, potažmo výdaje žalované zkoumala, a to ani před uzavřením pravděpodobného dodatku k úvěrové smlouvě (jeho uzavření nebylo ani tvrzeno, ani doloženo), na základě něhož došlo k výraznému zvýšení úvěrového rámce, a bylo tedy na místě příjmy a výdaje žalované opětovně zkoumat. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).
21. Soud měl tak v úmyslu při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
22. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí. Nedostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bez platného právního důvodu finanční prostředky ve výši 152 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku uhradila pouze 139 574 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 12 426 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 13.5.2025 a žalované stanovila lhůtu k plnění do 14 dnů. Ode dne 28. 3. 2025 je tak žalovaná v prodlení.
24. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 426 Kč od 28.5.2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnější žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly.