Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 300 Kč za období od 9. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 31 820 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 206,79 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 120,54 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 979,71 Kč za období od 2. 9. 2024 do 8. 2. 2025, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 14 350,29 Kč za období od 2. 9. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 14 979,71 Kč za období od 9. 2. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 679,71 Kč za období od 9. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 28. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 221 Kč a dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 400 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 199 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 41 820 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč nejpozději do 28. 2. 2024. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 7. 2023 ve výši 200 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně na uhrazené celé zbývající dlužné částky, která tak činila na jistině 14 350,29 Kč, na úroku 629,42 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 9 058,82 Kč, na úhradě za administrativní činnost 2 257,94 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 2 823,53 Kč. V důsledku prodlení žalované se neuhrazená jistina úvěru úročí od 29. 2. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně. Dále vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 8. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně podáním ze dne 14. 4. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 27. 9. 2022 a byly ověřeny doloženými poštovními poukázkami. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjmy činí 19 750 Kč a její výdaje 7 500 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalované.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, z jednání nařízeného na den 12. 5. 2025 se ze zdravotních důvodů omluvila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 27. 9. 2022 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácela ve 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč. V žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované dítě, příjem má z příspěvku na péči ve výši 19 750 Kč měsíčně. Za bydlení a energie platí měsíčně 1 000 Kč, za jídlo, dopravu a osobní náklady 2 000 Kč. Splátky stávajících půjček činí 4 500 Kč. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena složenkami. Součástí žádosti o úvěr je [právnická osoba], který je prázdný, a dále prohlášení žalované, že soupis uvedených dluhů odpovídá skutečnosti a je úplný a pravdivý a že nemá žádné další dluhy a je tak schopna řádně plnit své závazky ze smlouvy o úvěru.
6. Z poštovních poukázek B bylo zjištěno, že byl v září 2022 k rukám žalované vyplacen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. 1 (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 28. 9. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 1 221 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13 400 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 199 Kč a inkasní poplatek 4 000 Kč, to vše v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 20 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jejího bydliště.
8. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že v období před poskytnutím úvěru byla u zdejšího soudu proti žalované jako povinné vedena 3 exekuční řízení - exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 38 174 Kč ve prospěch České průmyslové zdravotní pojišťovny, exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 1 834 Kč ve prospěch Úřadu práce ČR a exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 48 834 Kč ve prospěch České průmyslové zdravotní pojišťovny.
9. Z výpisu splácení bylo zjištěno, že žalobkyně na smlouvu o úvěru eviduje za období od 29. 9. 2022 do 25. 7. 2023 platby v celkové výši 12 700 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně písemně informována.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku ¨z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.
12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná požádala dne 27. 9. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Následně pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 28. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 17 splátkách po 3 690 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila složenky dokládající výplatu příspěvku na péči a příspěvku na mobilitu k rukám žalované. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů a její výdaje na bydlení včetně energií činí 1 000 Kč měsíčně, dále uvedla, že za jídlo, dopravu a osobní náklady platí měsíčně 2 000 Kč a hradí splátky dalších půjček ve výši 4 500 Kč. V době před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti žalované u zdejšího soudu vedena exekuční řízení ve prospěch zdravotní pojišťovny a Úřadu práce. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzvána.
13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla žalované poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
19. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované byl ověřen z poštovních poukázek. Z doložených poštovních poukázek vyplynulo, že k rukám žalované byl vyplácen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč. Ačkoliv byl však příspěvek na péči (a mobilitu) vyplácen žalované, stále se jedná o příspěvek na péči, který je z povahy věci účelově vázán na zajištění péče a pomoci oprávněné osobě. Příspěvek je tedy příjmem osoby oprávněné a je toliko vyplácen k rukám osoby pečující. Příspěvek sice může být využit i na úhradu osobních a bytových potřeb žalované (zejména pokud by o jinou osobu celodenně pečovala a nemohla si sama fakticky zajistit jiný příjem), nikoliv však k úhradě jejích dluhů. Podle zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na péči jiné osoby, nepodléhá výkonu rozhodnutí a Úřad práce ČR kontroluje, zda byl příspěvek skutečně využit k zajištění pomoci závislé osobě. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala správně, pokud vycházela z příjmu žalované ve výši 19 750 Kč měsíčně, aniž by k výše uvedenému přihlédla. Nad rámec uvedeného v případě, že by byl příspěvek vyplácen žalované jako zároveň osobě oprávněné, již skutečnost, že jde o osobu závislou na péči jiné osoby by měla v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit pochybnosti o schopnosti poskytovaný úvěr splácet. O těchto pochybnostech ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná původně žádala o úvěr ve výši 30 000 Kč, ale poskytnuty jí byly prostředky toliko ve výši 20 000 Kč.
20. Pokud pak jde o výdaje žalované, k nim žalobkyně uvedla, že byly ověřovány z výpisů z bankovního účtu žalované. Tyto výpisy však již soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládala a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (na rozdíl od poštovních poukázek totiž není výpis z bankovního účtu v žádosti výslovně označen). Žalovaná ve své žádosti o úvěr označila své výdaje v celkové výši 7 500 Kč měsíčně s tím, že zahrnují náklady na bydlení včetně energií ve výši 1 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu a osobní výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 4 500 Kč. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně výdaje žalované zkoumala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši 2 000 Kč měsíčně se pak soudu jeví jako neadekvátní v poměru k běžným nákladům dospělého člověka.
21. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Primárním ukazatelem schopnosti žalované úvěr splácet by přitom v daném případě byl s ohledem na informace uváděné žalovanou o již existujícím splátkovém zatížení výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti ní jako povinné vedeno několik exekučních řízení na základě exekučních titulů z této doby. Zejména ve prospěch Průmyslové zdravotní pojišťovny se přitom jednalo o částky v nezanedbatelné výši. Právě tato skutečnost včetně toho, že má žalovaná trvalé bydliště hlášené na adrese úřadu, měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně signálem, že má schopnost žalované splácet úvěr posuzovat důkladněji především stran její dluhové situace. Žalovaná totiž zjevně nebyla schopna v době uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně splácet ani své stávající závazky. Z uvedeného jednoznačně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, když jí i přesto úvěr poskytla.
22. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí. Smlouvu o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
23. Dále se soud zabýval tím, zda je možné posoudit nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 20 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě, přičemž dosud na dlužnou částku zaplatila pouze 12 700 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaná v průběhu řízení nikterak nerozporovala. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 7 300 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 9. 2. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 24. 1. 2025 a stanovila lhůtu k plnění do 8. 2. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 7 300 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 300 Kč za období od 9. 2. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu druhým výrokem zamítl jako nedůvodnou.
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.