Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 28 038,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 39,9 % ročně z částky 8 460,95 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 8 460,95 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 1 744,09 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 813,29 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 499 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 3. 2025 domáhala zaplacení 28 038,81 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 8. 12. 2019 smlouvu o půjčce č. [hodnota] o poskytnutí finančních prostředků ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nehradil své závazky ze smlouvy řádně a včas ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl vyrozuměn. Žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V řízení zůstal zcela pasivní a nedostavil se ani k ústnímu jednání, k němuž byl předvolán.
3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.
4. Z návrhu, akceptace návrhu Smlouvy o půjčce, všeobecných obchodních podmínek a produktových obchodních podmínek soud zjistil, že dne 8. 12. 2019 byl právní předchůdkyni žalobkyně doručen návrh na uzavření smlouvy ve znění obchodních podmínek, který byl opatřen SMS kódem a právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne tento návrh přijala.
5. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku vůči ní.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2022 a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka za ním byla postoupena.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 6. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu nejpozději do 21. 7. 2024.
9. Soud neprovedl důkaz dotazem na právní předchůdkyni žalobkyně navrhovaný žalobkyní, neboť dotazem měla být zjištěna tvrzení, která měla být součástí již žalobního návrhu. Žalobkyně navíc ani neuváděla, jaká konkrétní tvrzení mají být důkazem prokázána. Za situace, kdy žalobkyně měla možnost tyto informace od právní předchůdkyně žalobkyně volně získat, dospěl soud k závěru, že by došlo k nedůvodnému prodloužení řízení, což je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.
10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.
11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.
13. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.
14. S ohledem na absenci jakékoliv smlouvy mezi stranami se soud zabýval dále otázkou, zda se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o.z. Žalobkyně ani k výzvě soudu dle ustanovení § 118a o.s.ř. netvrdila jakým způsobem, kdy a v jaké výši poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Soud proto shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji, neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy, stejně tak jako skutečnost, že shora uvedená částka byla žalovanému poskytnuta. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně.
15. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 1 122 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 1 402 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 1 122 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 280 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.
16. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci uspěl, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žádné náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.