233 C 31/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 4. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu bylo poskytnuto plnění ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit do 21. 1. 2024. Žalovaný porušil své závazky a na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 postoupena na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] a smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne na žalobkyni. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V řízení zůstal zcela pasivní a nedostavil se ani k ústnímu jednání, k němuž byl předvolán.

3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] soud zjistil, že smlouva o úvěru byla opatřena elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.

5. Z potvrzení o provedení transakce, informace o vlastníkovi účtu, výpisu z bankovního účtu a zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 22. 12. 2023 částku ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného.

6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2025, přehledu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

7. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.

12. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

13. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku ve výši 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§ 6 o. z.). V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

14. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 28. 2. 2025, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu, u které bylo v řízení prokázáno její odeslání, žalobkyně učinila dne 19. 2. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 2. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyně, která byla v řízení částečně úspěšná má nárok na 37,96 % celkových nákladů, neboť byla úspěšná co do částky 10 000 Kč a neúspěšná co do částky 4 496 Kč. Celkové náklady ve výši 2 452 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g), §14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 13 odst. 1, § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. Při zohlednění míry úspěchu ve věci má proto žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 930,78 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 800 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 800 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 200 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění

Ve výroku specifikovaným rozsudkem bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně a součástí rozsudku byl i výrok III. o náhradě nákladů řízení. V písemném vyhotovení byly pod bodem 15. náklady řízení vyčísleny a odůvodněny, administrativním nedopatřením však nebyla tato částka zahrnuta do výrokové části rozsudku.Podle ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.Jelikož v písemném vyhotovení rozsudku došlo ke shora uvedené chybě, soud ji opravil vydáním tohoto opravného usnesení.