233 C 6/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 10. 2024 domáhala zaplacení 748 039,23 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela dne 16. 8. 2021 se žalobkyní smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 800 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši10 693 Kč společně s úrokem ve výši 9,99% p.a. Žalovaná nedodržela svou povinnost splácet řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila dne 15. 12. 2023 úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná svůj dluh nesplatila ani přesto, že k tomu byla žalobkyní vyzvána. Žalobkyně se proto vedle nesplacené jistiny ve výši 747 139,23 Kč domáhá rovněž poplatků ve výši 900 Kč, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní, neboť se nedostavila ani k jednání, k němuž byla předvolána.

3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru.

4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu ze dne 16. 8. 2021, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 800 000 Kč s tím, že část ve výši 747 745 Kč bude použita k úhradě předchozího dluhu žalované vůči žalobkyni. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 10 693 Kč. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalované s dvěma splátkami (důkaz: žádost o úvěrový produkt, smlouva o úvěru ze dne 16. 8. 2021; všeobecné obchodní podmínky; ceník pro soukromou klientelu).

5. Dne 15. 12. 2023 žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 15. 12. 2023. Žalovaná byla již dne 13. 11. 2023 vyzvána k úhradě dluhu (důkaz: upomínka ze dne 13. 11. 2023, oznámení ze dne 15. 12. 2023; podací arch, výpisy z úvěrového účtu).

6. Žalovaná čerpala převodem na účet částku ve výši 800 000 Kč, přičemž od prosince 2022 se dostala do prodlení s měsíční splátkou (důkaz: výpis z úvěrového účtu).

7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu přípisem ze dne 23. 8. 2024 (důkaz výzva k plnění ze dne 23. 8. 2024, podací arch).

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

9. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v uvedené výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně hradila splátky. Smlouvou o úvěru došlo ke změně stávajícího závazku mezi stejnými účastníci k tzv. konsolidaci, při níž nedošlo k významnému navýšení žalované částky, neboť téměř celá částka poskytnutého úvěru sloužila k úhradě stávajícího dluhu, žalobkyně proto nebyla povinna zkoumat úvěruschopnost žalované, přesto tak v určité míře učinila. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě poplatků za prodlení taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.

15. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 16. 12. 2023 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Dle § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8procentních bodů. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.

16. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož bude třeba rozhodnout mj. o výši cestovného za cestu k ústnímu jednání, soud ponechal specifikaci konkrétní výše náhrady nákladů řízení k rozhodnutí samostatným usnesením. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění

1. V předmětné věci byl dne 24. 3. 2025 vydán rozsudek, kterým byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni jak žalovanou částku (výrok I.), tak náklady řízení (výrok II.). V okamžiku vydání rozsudku nebyla přesná výše nákladů soudu známa, proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení s tím, že výše nákladů bude stanovena samostatným usnesením. Pro splnění obou povinností byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku2. O nákladech řízení bylo rozhodnuto samostatným usnesením č.j. 233C 6/2025 – 50 ze dne 15. dubna 2025.3. Písařskou chybou při vyhotovování rozsudku byla lhůta k zaplacení nákladů řízení stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku, správně má být 3 dny od právní moci samostatného usnesení, kterým byly náklady řízení vyčísleny.4. Podle ustanovení § 164 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.5. Postupem dle shora citovaného zákonného ustanovení soud vydáním opravného usnesení opravil písařskou chybu ve výroku II. shora označeného rozsudku.