Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 14. 12. 2024 do 11. 5. 2026, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 35 200 Kč s příslušenstvím z důvodů, že dne 13. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované téhož dne ve prospěch účtu č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za jejich poskytnutí ve výši 5 200 Kč, to vše nejpozději do 13. 12. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese www.coolcredit.cz, kde si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si podle své volby výši poskytovaných peněžních prostředků a termín pro jejich vrácení, poté na webové stránce žalobkyně vyplnila formulář žádosti o poskytnutí peněžních prostředků, do něhož uvedla své jméno, datum narození, rodné číslo, adresu bydliště, telefonní číslo [tel. číslo] e-mailovou adresu, a zaškrtla řádek s textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“, čímž žalovaná zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně. Ze strany žalované byla smlouva podepsána pomocí PIN, který jí zaslala žalobkyně na žalovanou uvedené telefonní číslo. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované na základě žalovanou poskytnutého skenu jejího dokladu totožnosti s fotografií a pomocí korunové bezhotovostní platby provedené z účtu č. [č. účtu], jehož majitel měl jméno shodné se jménem žalované a v jehož prospěch byly následně peněžní prostředky poskytnuty. Dále žalobkyně před uzavřením smlouvy na základě informací vyžádaných od žalované o jejích poměrech a nahlédnutím do databází posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, přičemž o dané schopnosti žalované neměla důvodné pochybnosti. Žalovaná však z poskytnutých peněžních prostředků nevrátila ničeho a nezaplatila ani poplatek za jejich poskytnutí. V důsledku prodlení byla žalovaná podle smlouvy povinna nahradit žalobkyni náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev ze dne 20. 12. 2024, ze dne 27. 12. 2024, ze dne 3. 1. 2025, ze dne 12. 1. 2025 a ze dne 27. 1. 2025 a zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 11 400 Kč vypočtenou sazbou 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč za období od 14. 12. 2024 do 7. 7. 2026, z níž však žalobkyně po žalované požadovala zaplatit jen 10 000 Kč. Žalobkyně tak po žalované požadovala zaplatit částku 25 200 Kč jako součet poskytnutých peněžních prostředků a poplatku za jejich poskytnutí, dále smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná přes výzvu ze strany žalobkyně ze dne 29. 4. 2026 nesplatila ničeho.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal při jednání dne 23. 9. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně i její zástupkyně se z jednání předem omluvily a žalobkyně žádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti (č. l. 33). Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 3. 9. 2026. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.
4. Z písemnosti označené jako smlouva o zápůjčce (č. l. 8–9) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně a žalovaná. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované, namísto toho obsahovala pouze údaje o PIN kódu. Totéž platí pro všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 13–16), z nichž soud z toho důvodu nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí.
5. Ze zprávy společnosti [právnická osoba]., ze dne 24. 8. 2026 (č. l. 34–35), kterou soud vyžádal (č. l. 30) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že majitelkou a jedinou osobou s dispozičním oprávněním k účtu číslo [hodnota] vedeného společností [právnická osoba]., byla žalovaná. Ve prospěch uvedeného účtu byla dne 13. 11. 2024 připsána příchozí platba ve výši 20 000 Kč z účtu číslo [č. účtu] vedeného na jméno žalobkyně označená jako identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně je majitelkou účtu číslo [č. účtu], vyplývala také z výstřižku z výpisu z běžného účtu (č. l. 17) předloženého žalobkyní. Skutečnost, že žalovaná byla majitelkou účtu číslo [č. účtu] vedeného společností [právnická osoba]., vyplývala také z výpisu číslo 9/2024 z účtu číslo [č. účtu] (č. l. 18–22) předloženého žalobkyní. Z uvedeného výpisu z účtu soud dále zjistil, že dne 5. 9. 2024 byly v jeho prospěch připsány 2 platby po 10 000 Kč z účtu číslo [č. účtu] vedeného na jméno společnosti ThePay, a.s. označené jako čerpání ze dne 5. 9. 2024 v prvním případě z OFIN.CZ a ve druhém případě od [právnická osoba].
6. Dále soud z upomínky ze dne 20. 12. 2024 (č. l. 11), z upomínky ze dne 27. 12. 2024 (č. l. 11 p. v.), z opakované výzvy k úhradě ze dne 3. 1. 2025 (č. l. 12), z opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 1. 2025 (č. l. 10) a z opakované výzvy k úhradě ze dne 27. 1. 2025 (č. l. 10 p. v.) zjistil, že v textu těchto dopisů žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky.
7. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 29. 4. 2026 (č. l. 7) spolu s podacím lístkem (č. l. 6) soud zjistil, že uvedeným dopisem advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovanou k zaplacení částky 32 403 Kč v souvislosti se smlouvou ze dne 13. 11. 2024, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky. Dopis byl žalované odeslán dne 29. 4. 2026. Žalovaná byla v dopise vyzvána k zaplacení uvedené částky do 3 dnů.
8. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaná seznámila s obsahem písemnosti označené jako smlouva o zápůjčce, natož že by projevila vůli být obsahem této písemností vázána. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalované a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovanou jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. PIN kód umístěný namísto očekávaného podpisu žalované na písemnostech neobsahoval jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalované, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového PIN kódu s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovanou mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaná osobně aktivně učinila úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jejího podpisu v podobě PIN kódu, stále by z žalobkyní předložených písemností nebylo možné zjistit jejich integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaná popsaným způsobem podepsala, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalované, nevypovídá nic o tom, zda sama žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaná hodlala řídit.
9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla dne 13. 11. 2024 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou byla žalovaná, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Advokátka zastupující žalobkyni dopisem ze dne 29. 4. 2026 odeslaným téhož dne vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
11. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni vše, co jí žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 20 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.
13. Žalovaná byla povinna plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 29. 4. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 5. 5. 2026. Poslední den uvedené třídenní lhůty tak s ohledem na § 607 o. z. připadl na 11. 5. 2026. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaná dne 12. 5. 2026 dostala do prodlení podle § 1968 o. z., čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 5. 2026 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně odpovídající počátku prodlení žalované až v prvním kalendářním pololetí roku 2026.
14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
15. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala nebo jinak projevila vůli být jí vázána. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit poplatky, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu.
16. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o zápůjčce nebo smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Ze žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu žalované bylo naopak patrné, že souhrn měsíčních výdajů žalované na účtu převyšoval její příjmy, a to přestože do příjmů na účtu byly v daném období zahrnuty i jiné dva čerpané nebankovní úvěry v celkové výši 20 000 Kč, přičemž z výpisu neplynulo, že by byly následně splaceny. Žalobkyně by tudíž případný úvěr poskytla žalované dokonce v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, tedy přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, jež měla mít na základě opatřených podkladů. Žalobkyně mohla žalovanou vyzvat, aby informace zjištěné z výpisu z účtu doplnila nebo vysvětlila podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, z provedených důkazů však neplynulo, že by tak neučinila I v případě neplatnosti smlouvy o zápůjčce nebo smlouvy o úvěru by žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez poplatků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty.
17. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
18. Co do zbytku, tedy v rozsahu poplatků, v rozsahu smluvní pokuty, v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, jež neboť žalovaná měla ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalované v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a žalovaná by tak měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalované a poměrem úspěchu žalobkyně, žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Při výpočtu míry úspěchu účastnic ve věci soud zohlednil i příslušenství ve výši ke dni vyhlášení rozsudku [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (N 175/58 SbNU 529), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015]. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky přibližně 20 850,68 Kč (částka 20 000 Kč + úrok z prodlení ve výši přibližně 850,68 Kč vypočtený sazbou 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 12. 5. 2026 do 11. 9. 2026), zatímco žalovaná byla úspěšná co do částky přibližně 22 562,30 Kč (částka 15 200 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč + úrok z prodlení ve výši přibližně 4 524,61 Kč vypočtený sazbou 12,75 % ročně z částky 25 200 Kč za období od 14. 12. 2024 do 11. 5. 2026 + úrok z prodlení ve výši přibližně 245,22 Kč vypočtený sazbou 12,75 % ročně z částky 5 200 Kč za období od 12. 5. 2026 do 23. 9. 2026 + + úrok z prodlení ve výši přibližně 92,47 Kč vypočtený sazbou 1,25 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 12. 5. 2026 do 23. 9. 2026). Žalobkyně tak byla úspěšná jen v rozsahu přibližně 48,03 % předmětu řízení, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu přibližně 51,97 % předmětu řízení.