24 C 51/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 61 284 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním uzavřela smlouvu č. [hodnota], kterou žalovaný podepsal dne 19.7.2023 a na jejímž základě mu žalobkyně dne 19.7.2023 poskytla na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 85,51 % ročně, to vše v 48měsíčních splátkách po 3 372 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace a žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu žalobkyně za tím účelem předem poskytla.

2. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě prohlášení žalovaného, na základě dokladů o příjmech a na základě výpisů z databází Nebankovní registr klientských informací a SOLUS, v nichž byla ověřena úvěrová historie žalovaného. Čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 009 Kč byl ověřen podle potvrzením zaměstnavatele o příjmu a platbami na účet žalovaného. V případě výdajů vycházela žalobkyně z jejich celkové měsíční výše sdělené žalovaným, zvýšené o životní minimum ve výši 4 860 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3 915 Kč na nájemné a inkaso a žalobkyně tento údaj nijak neověřovala. Podle žalobkyně žalovanému po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč zůstaly pro splácení volné zdroje ve výši 15 234 Kč. Žalovaný ani jeho zaměstnavatel v té době nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný u žalobkyně neměl dřívější smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně provedla také tzv. interní scoring žalovaného podle matematického modelu a na základě všeho uvedeného rozhodla o možnosti poskytnutí peněžních prostředků.

3. Žalovaný dle žalobkyně však splatil do data zesplatnění částku 33 720 Kč. Podle smluvního ujednání pod bodem 6.1 žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta byla splatná vždy do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 30 dnů se splátkami č. 10,11 a 12, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení 3 smluvních pokut po 499 Kč v celkové výši 1 497 Kč. Dále žalobkyni podle smluvního ujednání pod bodem 6.2 vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla splatná vždy do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 15 dnů se splátkami č. 2,3, 4,10,11 a 12 žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení 6 náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného po 200 Kč v celkové výši 1 200 Kč. Částka 200 Kč odpovídala skutečným nákladům žalobkyně vzniklým v důsledku prodlení se splacením každé splátky o délce 15 dnů jako zaokrouhleného součtu jednotkových mzdových nákladů zaměstnanců podílejících se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkových provozních nákladů interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkových nákladů na provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkových nákladů na provize inkasní sítě ve výši 59,84 Kč a ostatních provozních nákladů Collection Department ve výši 1,64 Kč.

4. Jelikož se žalovaný se splácením splátky č. 11 splatné dne 22.6.2024 dostal do prodlení o délce 65 dnů, podle smluvního ujednání pod body 6.3 a 6.4 nastala dnem 26.8.2024 splatnost všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 38 489,16 Kč a všech úroků, v celkové výši 8 180,57 Kč, přičemž součet těchto částek tvořil novou jistinu ve výši 46 669,73 Kč, již byl žalovaný povinen zaplatit v daný den. Před uvedeným datem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta o délce nejméně 30 dnů. Žalobkyně měla podle smluvního ujednání právo, aby jí žalovaný v případě svého prodlení se zaplacením této nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Zároveň podle smluvního ujednání pod bodem 2.2 docházelo nadále i k úročení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 46 669,73 Kč sjednaným úrokem ve výši 85,51 % ročně, a to až do doby jejich úplného vrácení, maximálně však do doby, kdy výše úroku dosáhne částky 170 438,40 Kč, jež odpovídá 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit podle části A) smlouvy. Podle smluvního ujednání pod bodem 6.5 byl žalovaný v případě nezaplacení výše uvedené nové jistiny ve výši 46 669,73 Kč dále povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za každý den prodlení s jejím zaplacením ve výši 0,1 % z této nové jistiny. Za období ode dne 28.8.2024 do dne 5.8.2025 dosáhla tato smluvní pokuta výše 15 289,19 Kč.

5. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplatit částku 45 995 Kč představující zaokrouhlený součet výše uvedené nové jistiny, smluvních pokut za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, dále smluvní pokutu za prodlení se zaplacením nové jistiny ve výši 15 289,19 Kč, zákonný úrok z prodlení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 605,00 Kč od 28. 8. 2024 do 3. 1. 2025 ve výši 2 280,72, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 605,00 Kč od 04.01.2025 do 10.03.2025 ve výši 1 120,68 Kč, zákonný úrok prodlení ve výši 12.75 % ročně z částky 47 995,00 Kč od 11.03.2025 do 01.04.2025 ve výši 368,94 Kč, zákonný úrok prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 995,00 Kč od 02.04.2025 do zaplacení, úrok ve výši 85,51 % p.a z částky 38 489,16 Kč od 28.08.2024 do 20.09.2024 ve výši 2 092,80 Kč a úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 38 489,16 Kč od 21.09.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.08.2024 dosáhne částky 170 438,00 Kč.

6. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru uhradil žalobkyni dne 3.1.2025 částku 2 000 Kč, dne 10.3.2025 částku 610 Kč a dne 1.4.2025 částku 2 000 Kč.

7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

8. Soud věc projednal při jednání dne 20.11.2025, při němž provedl dokazování a dne 21.11.2025 vyhlásil rozsudek.

9. Z písemnosti označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru číslo [hodnota] datované 19.7.2023 (č. l. 5-7) soud zjistil, že v této písemnosti byl žalovaný označen jako klient, avšak písemnost není opatřena jeho vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž v místě jeho očekávaného podpisu pouze číselným kódem s datem 19.7.2023. Žalobkyně byla v písemnosti označena jako poskytovatel úvěru. Podle písemnosti se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu číslo [č. účtu]. Žalovaný se měl podle písemnosti zavázat vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok ve výši 85,51 % ročně, to vše v 48měsíčních splátkách po 3 372 Kč splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byly peněžní prostředky žalobkyní podle smlouvy poskytnuty. Celková částka, kterou by měl žalovaný podle části A) smlouvy žalobkyni zaplatit, by pak činila 142 032 Kč. Součástí písemnosti bylo ujednání pod bodem 6.1, podle něhož by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž taková smluvní pokuta by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.2, podle něhož by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které by žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, přičemž taková náhrada nákladů by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Součástí písemnosti byla také ujednání pod body 6.3 a 6.4, podle nichž by v případě prodlení žalovaného se splacením kterékoliv splátky o délce 65 dnů nastala automaticky splatnost všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a všech úroků přirostlých do daného dne, přičemž jejich součet by tvořil novou jistinu, kterou by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v daný den, a v případě prodlení se zaplacením této nové jistiny by žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně měla být povinna vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě před zesplatněním a poskytnout mu k tomu lhůtu o délce nejméně 30 dnů. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.5, podle něhož by žalovanému v případě nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění vznikla povinnost zaplatit žalobkyni další smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Konečně bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 2.2, podle něhož mělo docházet k úročení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků sjednanou sazbou 85,51 % ročně i po zesplatnění, a to až do doby jejich úplného vrácení. V případě prodlení žalovaného s plněním dluhu delšího než 90 dnů by žalobkyně měla právo na úrok nanejvýš v sazbě určené jako repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8procentních bodů. Na úrocích, které by přirostly po zesplatnění, by žalobkyně mohla požadovat celkově nejvýše částku 170 438,40 Kč, jež odpovídala 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit podle části A) smlouvy.

10. Z písemnosti označené jako dodatek č. 1 k návrhu uzavření smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru (č. l.41-42) soud zjistil, že i v této písemnosti byl žalovaný označen jako klient, avšak ani tato písemnost není opatřena jeho vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž v místě jeho očekávaného podpisu pouze číselným kódem s datem 19.7.2023. Žalobkyně byla v písemnosti označena jako poskytovatel úvěru. V dodatku bylo uvedeno, že žalovaný podepíše návrh výše uvedené smlouvy i návrh tohoto dodatku, které mu byly žalobkyní poskytnuty, tím, že na telefonní číslo [tel. číslo] zašle SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas s těmito dokumenty a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která mu bude žalobkyní za tímto účelem zaslána na bankovní účet číslo [č. účtu].

11. Dále soud z písemnosti označené jako podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (č. l. 43) zjistil, že se jedná o písemnost vyhotovenou samotnou žalobkyní obsahující popis postupu při uzavření smlouvy, který plyne i z výše uvedeného dodatku.

12. Z prohlášení klienta (č. l. 31-32) soud zjistil, že jako klient byl v této písemnosti označen žalovaný. Písemnost však není opatřena jeho vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž v místě jeho očekávaného podpisu pouze číselným kódem s datem 19.7.2023.

13. Dále soud z oznámení o schválení úvěru ze dne 20.7.2023 včetně splátkového kalendáře (č. l. 8-9) a z dodejky (č. l. 17) zjistil, že uvedeným dopisem žalobkyně oznámila žalovanému, že přijala jeho návrh na uzavření smlouvy číslo [hodnota].

14. Z formuláře hodnocení klienta (č. l. 25) soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti klienta splácet úvěr podle smlouvy číslo [hodnota] vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu klienta ze zaměstnání ve výši 25 009 a z výdajů skládajících se z životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení včetně inkasa ve výši 3 915 Kč. Jako rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji klienta uvedla žalobkyně částku 15 234 Kč při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč.

15. Z kopie občanského průkazu (č. l. 26–27) soud zjistil, že daný průkaz náleží žalovanému.

16. Dále soud z potvrzení o provedené platbě (č. l. 29) zjistil, že na účet žalovaného číslo [hodnota] -[Anonymizováno] byla dne 15.6.2023 připsána mzda 25 815 Kč.

17. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) (č. l. 34) soud zjistil, že ke dni 7.6.2023 žalovaný podle uvedeného registru žádal o úvěr u 6 bank a finančních institucí jiných než žalobkyně.

18. Dále soud z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 33) zjistil, že dne 19.7.2023 byla z účtu číslo [č. účtu] provedena platba ve výši 40 000 Kč ve prospěch účtu číslo [č. účtu].

19. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 24.6.2024 (č. l. 19), ze dne 23.7.2024 (č. l. 18) a ze 22.8.2024 (č. l. 20), dne soud zjistil, že uvedené dopisy vyhotovila žalobkyně a podle jejich textu žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných splátek, smluvních pokut a náhrady účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. První z uvedených dopisů konkrétně vyzýval k zaplacení splátky č. 10 splatné dne 22.5.2024 a splátky č. 11 splatné dne 22.6.2024, smluvní pokuty ve výši dvakrát po 499 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů dvakrát po 200 Kč, následně byl žalovaný vyzván i k úhradě splátky č. 13, smluvní pokuty a náhrady účelně vynaložených nákladů.

20. Z karty klienta (č. l. 15) soud zjistil, že v souvislosti s číslem smlouvy [Anonymizováno] bylo splaceno celkem 38 330 Kč.

21. Dále soud z oznámení ze dne 26.8.2024 (č. l. 16) zjistil, že uvedený dopis vyhotovila žalobkyně a podle jeho textu vyzvala žalovaného k zaplacení částky 50 605 Kč zahrnující zbylou dlužnou původní jistinu úvěru ve výši 38 489,16 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 180,57 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, to vše v souvislosti se smlouvou číslo [hodnota].

22. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č. l. 39) soud zjistil, že žalobkyně měla ode dne 11. 5. 2018 oprávnění k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

23. Konečně z předžalobní výzvy ze dne 17.7.2025 (č. l. 14) včetně podacího archu (č. l. 36) soud zjistil, že dopisem odeslaným dne 17.7.2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 45 995 Kč, to vše do 15 dnů od odeslání tohoto dopisu.

24. Z předsmluvního formuláře na č. l. 21-24 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, nad rámec skutečností zjištěných z ostatních provedených důkazů.

25. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 19.7.2023 poskytla ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Dopisem ze dne 17.7.2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení zbývajících dlužných částek ve lhůtě 15 dnů od odeslání dopisu.

26. Z ostatních předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

27. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

31. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

32. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

33. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

35. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá nejen z předložené listiny návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, ale i ze samotného chování žalovaného, který se smlouvou řídil, poskytnutý úvěr přijal a začal jej splácet. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

36. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

37. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalovaného jako žadatele o úvěr pečlivě jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází a dalších zdrojů. Na podporu svých tvrzení žalobkyně doložila doklady o přijatých platbách potvrzující příjem žalovaného ze zaměstnání a výpis z nebankovního registru a registru SOLUS. V rámci smluvních informací je pracováno s průměrným příjmem žalovaného ve výši 25 009 Kč měsíčně s tím, že jeho výdaje na bydlení měly činit 3 915 Kč, k čemuž žalobkyně přičetla životní minimum 4 860 Kč měsíčně. Je zřejmé, že žalobkyně skutečné výdaje žalovaného neověřovala, a to ani výdaje na bydlení, ani jiné běžné výdaje (např. léky, telefon, internet, hygiena, oblečení). Při stanovení průměrného příjmu žalovaného se pak spokojila s potvrzeními o příchozí úhradě (mzdy) za dva měsíce. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Soud má za to, že žalobkyně v daném případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

38. Soud při jednání žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr (zejména jakým způsobem byly zjištěny a hodnoceny jeho příjmy a výdaje). Žalobkyně po tomto poučení nic dalšího netvrdila, odkázala na již založené listinné důkazy.

39. Žalobkyně žalovanému bez platného závazku poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 38 330 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 1 670 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

40. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 28.12.2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 17.7.2025 s výzvou k zaplacení do 15 dnů. Poslední den lhůty tak připadl na 1.8.2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení k tomuto datu činila 12,75 % ročně.

41. S ohledem na uvedené proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl pouze co do jistiny 1 670 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 větu za středníkem o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu druhým výrokem ze shora uvedených důvodů zamítl.

42. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.