Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

25 C 57/2024

Soud: Okresní soud v KladněDatum rozhodnutí: 18. 11. 2024Č. j.: 25 C 57/2024-67Soudkyně: Mgr. Lucie Vybíralová LL.M.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 3. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení částky 164 529,80 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutyECLI:CZ:OSKD:2024:25.C.57.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 091 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 091 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 64 438,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 795 Kč od 24. 10. 2023 do 23. 3. 2024 a z částky 24 704 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 124 795 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 66,3 % ročně z částky 106 003,36 Kč od 24. 10. 2023 do 15. 11. 2023 ve výši 4 314,80 Kč, z částky 106 003,36 Kč od 16. 11. 2023 do 16. 11. 2023 ve výši 40,60 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 106 003,36 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2023 dosáhne částky 298 468 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 140 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 164 529 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 6. 2023 žalovaná podepsala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. 9103235059, na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 107 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v 36měsíčních splátkách po 6 909 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 66,3 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z dokladů a informací od žalované, tj. z prohlášení žalované a z výpisu z účtu. Žalovaná dle žalobkyně uhradila do podání žaloby celkem částku 6 909 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 22. 10. 2023. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 123 397,69 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 39 734,80 Kč, úrok ve výši 66,3 % ročně, za dobu od 16. 11. 2023 ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná uvedené částky neuhradila.

2. Na jednání nařízené na 18. 11. 2024 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, ze smlouvy o úvěru č. 9103235059 ze dne 2. 6. 2023 včetně přílohy (dále jen „smlouva o úvěru“), dodatku č. 1 a z karty klienta, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně spolu s žalovanou uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované částku 107 000 Kč a žalovaná se zavázala částku prostřednictvím 36měsíčních splátek ve výši 6 909 Kč vrátit. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 248 724 Kč, úroková sazba činila 66,3 % ročně, RPSN činila 90,67 %.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila 6 909 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s částečným výpisem z účtu žalované bylo zjištěno, že úvěr ve výši 107 000 Kč byl žalované dne 5. 6. 2023 vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu].

7. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 2. 6. 2023 byla žalovaná v tomto registru bez záznamu. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 2. 6. 2023 podala 4 žádosti o úvěr u finanční instituce jiné než žalobkyně, její finanční expozice byla v částce 179 294 Kč a neměla žádné dluhy po splatnosti.

8. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaná mimo jiné prohlašuje, že se nenachází v úpadku, a že údaje, které žalovaná žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné, a že je úvěr schopna splácet řádně a včas.

9. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem 23 184 Kč, jako své výdaje uvedla částku 8 775 Kč (4 860 Kč jako životní minimum a 3 915 Kč jako výdaje na bydlení), žádné jiné splátky neuvedla. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 13 412 Kč. Dále bylo uvedeno, že má maturitu, pracuje u zaměstnavatele [právnická osoba], je vdaná a bydlí ve vlastním bydlení.

10. Z částečného výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od zaměstnavatele v únoru 2023 částku 18 470 Kč, v březnu 2023 částku 21 397 Kč, v dubnu 2023 částku 23 226 Kč a v květnu 2023 částku 24 938 Kč.

11. Z upomínek žalobkyně ze dne 18. 9. 2023 a 18. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení ze dne 22. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 3. 2024 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 8. 3. 2024 odeslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.

14. Z občanského průkazu žalované a z interních listin žalobkyně nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji.

22. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru učinila (ověření příjmů), ovšem omezila se pouze na formální ověřování, když strukturu výdajů žalované nezkoumala vůbec (prostřednictvím výpisů z účtu apod.). Je rovněž s podivem, že nijak nevzala v úvahu, že žalovaná v té době již byla finančně exponována v částce 179 294 Kč vůči dalším věřitelům a blíže nezkoumala strukturu závazků žalované, když jejich existenci z výpisu z NRKI zjistila. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.

24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o pojištění, úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

25. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 107 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 6 909 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná žádnou obranu neuplatnila, soud platby žalované zohlednil. Žalobkyně má tak nárok na vrácení částky 100 091 Kč spočívající v rozdílu poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, kterou jí je povinna žalovaná vydat.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou dopisem sepsaným dne 8. 3. 2024, odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 24. 3. 2024 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 139,69 Kč, přičemž tato částka představuje 21,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,83 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 207 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 164 529 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 850 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 7 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 150 Kč ve výši 5 911,50 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací