33 C 31/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 6. 6. 2025 domáhala zaplacení 96 324 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 58 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit společně s úrokem ve výši 74,02 % ročně v měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas, a proto žalobkyně úvěru ke dni 13. 2. 2024. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila celkem 34 128 Kč. Nic dalšího na úhradu dluhu nezaplatila přestože byla k zaplacení vyzvána.

2. Žalovaná se dostavila k ústnímu jednání a k návrhu se vyjádřila tak, že smlouva je dle ní neplatná. Žalobkyně s žalovanou komunikovala pouze prostřednictvím e-mailu a žalovaná nebyla srozumitelně informována o detailech uzavřené smlouvy. Žalobkyni poskytla při uzavření smlouvy občanský průkaz, z nějž je patrné, že je vdaná, avšak manžela žalované za účelem posouzení dluhů spadajících do jejich společného jmění žalobkyně nekontaktovala. V době uzavření smlouvy měla žalovaná s manželem několik dalších dluhů a tzv. vytloukala klín klínem. Částka, kterou si žalovaná půjčila přesahovala běžné hospodaření manželů. Jelikož na úhradu dluhu zaplatila již přes 34 000 Kč, navrhla, aby jí bylo uloženo doplatit zbylou část do 58 000 Kč, aby nedošlo k bezdůvodnému obohacení na její straně a žádala, aby jí soud zaplacení tohoto dluhu uložil ve splátkách po 2 000 Kč, které je schopna splácet.

3. Soud provedl dokazovaní listinami a zjistil tento skutkový stav.

4. Z informace pro klienta, důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny, návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru a předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru.

5. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná předložila žalobkyni občanský průkaz, z nějž je patrné, že je vdaná.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalované za období od října 2022 do ledna 2023 soud zjistil, že žalovaná předložila žalobkyni výpisy z bankovního účtu, z nichž je patrné poskytování dalších úvěrů společností [právnická osoba], účtování úroků ze nepovolené debetní zůstatky, splácení několika dalších úvěrů a počáteční i konečné zůstatky se zápornými hodnotami, a to opakovaně.

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS a nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalované v těchto registrech a žalovaná byla vyhodnocena s menším rizikem při spodní hranici k riziku vyššímu.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 58 000 Kč.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na úhradu dluhu zaplatila 34 128 Kč, a to až na jeden případ vždy až po splatnosti dané splátky.

10. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatnila.

11. Z výzev k zaplacení, předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dluhu.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku pro manžela žalované soud zjistil, že byl zjištěn úpadek manžela žalované a povoleno oddlužení s tím, že do jeho insolvence byla přihlášena pohledávka [právnická osoba]. ze dne 16. 7. 2019 v původní výši 400 000 Kč.

13. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č.j. 22 Co 84/2020-89.

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.). Přestože žalobkyně učinila některé kroky směřující k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala s odbornou péčí. Žalobkyně v řízení sice prokázala, že provedla lustraci žalované v systému SOLUS a nebankovních registrech a skutečnost, že žalovaná předložila některé výpisy z bankovního účtu, avšak nesprávně vyhodnotila jejich obsah. Z předložených výpisů je patrné, že žalovaná byla vyhodnocena s rizikem blížícím se svou hodnotou riziku vysokému, pro něž by žalobkyně úvěr prostřednictvím webového rozhraní vůbec nenabídla. Tím spíše bylo třeba vyhodnotit druh příjmů a výdajů žalované, z nichž je patrné, že značná část příjmů pochází z dalších spotřebitelských úvěrů, značná část výdajů směřuje právě ke splácení různých úvěrů a také nepovolených debetních zůstatků. Z výpisů je navíc patrné, že počáteční a konečné zůstatky na tomto bankovním účtu jsou opakovaně záporné. Soud také přisvědčil námitce žalované, že žalobkyně v řízení neprokázala, zda a jakým způsobem zkoumala majetek a dluhy ovlivňující společné jmění manželů, přestože z předloženého občanského průkazu vyplývalo, že žalovaná je vdaná. I s vědomím této finanční situace žalované jí nabídla úvěr, kde RPSN dosahuje 105,09 %. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí a smlouvu posoudila jako absolutně neplatnou.

27. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 58 000 Kč a žalovaná žalobkyni zpětně zaplatila částku 34 128 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná takto plnila ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 872 Kč.

28. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 15. 7. 2024 (odeslána rovněž dne 15. 7. 2024) s určením data splatnosti do 15 dnů od data odeslání výzvy. Lhůta k zaplacení běžela do 30. 7. 2024. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 31. 7. 2024.

29. Co do zbývající části jistiny a příslušenství nezbylo soudu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy než žalobu zamítnout.

30. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žalovaná byla úspěšná co do částky 72 452 Kč, neúspěšný co do částky 23 872 Kč a má tak právo na 50,43 % celkových nákladů, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při soudním jednání konaném dne 20. 8. 2025) po 4 980 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., cestovného ve výši 565,64 za cestu k soudu a zpět při ujetí 70 km dle údajů vyplývajících z technického průkazu (průměrná spotřeba 8,0/5,0/6,1, náhrada za opotřebení vozidla 5,8 Kč/km a ceně pohonných hmot ve výši 35,8 Kč/l) a DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 525,36 Kč. Celkové náklady činí částku 14 550,90 Kč a při zohlednění poměru úspěchu ve věci má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 338 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění

1. V předmětné věci byl dne 20. 8. 2025 vydán rozsudek, kterým byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 872 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 72 452 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a žalobkyni byla stanovena povinnost žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V písemném vyhotovení rozsudku soud opomněl uvést právní zastoupení žalované advokátem , Jméno Zástupce B, . Plná moc k zastupování byla žalovanou udělena dne 20. 8. 2025. Právní zástupce žalované byl účasten jednání soudu, při kterém byl rozsudek vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku mu bylo doručeno do datové schránky.

3. Podle ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, předseda senátu opraví kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.

4. Postupem dle shora citovaného zákonného ustanovení soud opravil zjevnou nesprávnost, patrnou i z obsahu spisu a doplnil záhlaví rozhodnutí o právní zastoupení žalované. Vzhledem k tomu, že nebylo možné provést opravu na stejnopisech rozhodnutí, které již byly účastníkům doručeny, vydal o tom opravné usnesení.