Výrok
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 625 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 625 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení a rovněž společně a nerozdílně zaplatit žalobcům 225 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 225 000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 208 756,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právní zástupkyně žalobců.
Odůvodnění
1. Žalobci se domáhali po žalovaných jakožto solidárních dlužnících zaplacení částky 625 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení a částky 225 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 3. 2024 do zaplacení. V rámci svých v průběhu řízení upřesněných žalobních tvrzení žalobci uvedli, že jakožto zapůjčitelé uzavřeli se žalovanými jakožto vydlužiteli v lednu roku 2023 prostřednictvím e-mailové komunikace smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaným poskytli dne 18. 1. 2023 zápůjčku ve výši 300 000 Kč (dále jen „první zápůjčka“) s tím, že do 18. 7. 2023 žalovaní žalobcům vrátí částku 350 000 Kč. Dne 5. 10. 2023 následně na základě další žádosti žalovaných uzavřeli účastníci řízení nyní již písemnou smlouvu o zápůjčce znějící na částku 550 000 Kč. Touto smlouvou byla jednak formalizována první zápůjčka a prodloužena její splatnost do 31. 12. 2023 a jednak poskytnuta další zápůjčka ve výši 250 000 Kč (dále jen „druhá zápůjčka“) s tím, že žalovaní vrátí žalobcům rovněž do 31. 12. 2023 částku 275 000 Kč, tj. celkem částku ve výši 625 000 Kč (z toho 550 000 Kč jistina a 75 000 Kč úrok). Konečně žalobci dne 18. 12. 2023 poskytli žalovaným na základě jejich další žádosti poslední zápůjčku ve výši 200 000 Kč (dále jen „třetí zápůjčka“) s tím, že žalovaní do 30. 3. 2024 žalobcům vrátí částku 225 000 Kč.
2. Žalovaní v rámci svého vyjádření k podané žalobě nesporovali poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobců v celkové výši 750 000 Kč. Předmětné smlouvy však považovali za neplatné, a to jednak z důvodu lichvy, neboť byli v době uzavírání smluv v tíživé finanční situaci, což žalovaní věděli, jednak považovali za lichevní i sjednaný úrok přesahující 50 % jistiny, který byl dle jejich názoru v hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění, a konečně měli za to, že si žalobci při sjednávání smlouvy o zápůjčce neověřili jejich solventnost. Současně namítali, že smlouva o zápůjčce byla zastřeným právním úkonem, neboť dle smlouvy měla být jistina spolu s úrokem započtena v souvislosti s plněním získaným z prodeje nemovitostí žalovaných. Žalovaní tudíž navrhli, aby soud přiznal žalobcům pouze nárok na zaplacení jistin ze zápůjček ve výši 750 000 Kč a ve zbylé části žalobu zamítl.
3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaní obdrželi od žalobců částku 750 000 Kč, a že jsou povinni tuto částku žalobcům vrátit.
4. Za účelem zjištění dalších skutečností provedl soud dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav:
5. Žalovaná 2. zaslala dne 18. 1. 2023 prostřednictvím e-mailu žalobkyni b) žádost o poskytnutí částky 300 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] s tím, že „za půl roku se vrátí 350000kc,“ načež žalobkyně b) téhož dne odpověděla, že částku na uvedený bankovní účet odeslala, a žalovaná 2. přijetí částky potvrdila (e-mailová korespondence na č. l. 29). Částka 300 000 Kč byla téhož dne odepsána z bankovního účtu žalobkyně b) ve prospěch výše uvedeného bankovního účtu žalované 2. s připojením zprávy „zápůjčka manželé [Anonymizováno] “ (potvrzení o provedení transakce na č. l. 30).
6. Následně žalovaná 2. dne 4. 10. 2023 znovu požádala žalobkyni b) o poskytnutí další zápůjčky na totožný bankovní účet ve výši 250 000 Kč s tím, že za 3 měsíce bude vrácena částka 275 000 Kč (e-mailová korespondence na č. l. 29). Dne 5. 10. 2023 byla mezi žalobci a žalovanými uzavřena smlouva o zápůjčce, dle níž žalobci přenechávají vydlužitelům částku 550 000 Kč s tím, že zapůjčená částka bude vydlužiteli vrácena nejpozději do 31. 12. 2023 spolu s fixním úrokem ve výši 75 000 Kč, a současně byl ve smlouvě zakotven souhlas žalovaných se zápočtem částky odpovídající zápůjčkám včetně úroků proti plnění hrazenému ve prospěch žalovaných z advokátní úschovy v souvislosti s uzavřenou exkluzivní rezervační smlouvou (smlouva o zápůjčce ze dne 5. 10. 2023 na č. l. 55). Touto smlouvou přitom byla jednak formalizována první zápůjčka ve výši 300 000 Kč a jednak poskytnuta další zápůjčka ve výši 250 000 Kč (e-mailová korespondence na č. l. 29 p. v.). Téhož dne byly z bankovního účtu žalobkyně b) odepsány finanční prostředky ve výši 200 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalované 2. se zprávou „zápůjčka –“ (potvrzení o provedení transakce na č. l. 28).
7. Konečně dne 15. 12. 2023 uzavřeli účastníci řízení další smlouvu o zápůjčce ve výši 200 000 Kč, které se žalovaní zavázali vrátit spolu s fixním úrokem ve výši 25 000 Kč nejpozději do 30. 3. 2024, a současně byl ve smlouvě rovněž zakotven souhlas žalovaných se zápočtem částky odpovídající zápůjčkám včetně úroků proti plnění hrazenému ve prospěch žalovaných z advokátní úschovy v souvislosti s uzavřenou exkluzivní rezervační smlouvou (smlouva o zápůjčce ze dne 15. 12. 2023 na č. l., 56). Uvedená částka byla žalobkyní b) zaslána na bankovní účet žalované 2. dne 18. 12. 2023 (potvrzení o provedení transakce na č. l. 27).
8. Mezi účastníky řízení bylo současně nesporné, že žalovaní žalobcům dlužnou částku dosud neuhradili ani zčásti, a to ani poté, co žalobci žalovaným zaslali předžalobní výzvu (předžalobní výzva a podací lístek na č. l. 57 a 58).
9. S ohledem na výše uvedené tedy soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobci poskytli žalovaným částku v úhrnné výši 750 000 Kč, a to:- dne 18. 1. 2023 částku ve výši 300 000 Kč a fixním úrokem 50 000 Kč s původní splatností ½ roku, tj. do 18. 7. 2023, která byla následně písemnou smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 10. 2023 posunuta do 31. 12. 2023,- dne 5. 10. 2023 částku ve výši 250 000 Kč s fixním úrokem 25 000 Kč a splatností dne 31. 12. 2023 a- dne 18. 12. 2023 částku ve výši 200 000 Kč s fixním úrokem 25 000 Kč a splatností dne 30. 3. 2024,přičemž žalovaní žalobcům dosud neuhradili ničeho.
10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.
13. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
14. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po právní stránce hodnotil soud věc ve smyslu citovaných ustanovení tak, že mezi žalobci jakožto zapůjčiteli a žalovanými jakožto vydlužiteli došlo poskytnutím finančních prostředků v souladu s § 2390 o. z. ke vzniku celkem tří smluv o zápůjčce, jimiž se žalovaní zavázali vrátit zapůjčené finanční prostředky v celkové výši 750 000 Kč včetně smluveného fixního úroku v úhrnné výši 100 000 Kč v dohodnutých termínech.
17. K jednotlivým námitkám žalovaných směřujícím k tvrzené neplatnosti smluv o zápůjčce soud uvádí následující. V prvé řadě stran namítané lichevnosti předmětných smluv nebyly ze strany žalovaných tvrzeny, a tedy ani prokázány, žádné okolnosti ohledně jejich tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti ani případného zneužití takových okolností ze strany žalobců. Naopak je zejména z komunikace žalobkyně b) se žalovanou 2. zcela zřejmé, že to byla žalovaná 2., kdo opakovaně žádal žalobkyni b) o urychlené poskytnutí finančních prostředků, aniž by cokoliv nasvědčovalo lichevní povaze smluv o zápůjčce. Tuto námitku tedy soud považuje za zcela lichou.
18. Stejně tak soud nepřisvědčil ani námitce spočívající v tom, že smlouvy o zápůjčce měly být zastřeným právním úkonem s ohledem na zakotvení souhlasu žalovaných se zápočtem částky odpovídající zápůjčkám včetně úroků proti plnění hrazenému ve prospěch žalovaných z advokátní úschovy v souvislosti s uzavřenou exkluzivní rezervační smlouvou (článek III. smluv o zápůjčce ze dne 5. 10. 2023 a 15. 12. 2023). Citované ustanovení smluv o zápůjčce představuje pouze dílčí úpravu možnosti zápočtu plnění, které však lze bez dalšího od zbylé části obsahu smluv oddělit, a proto by ani tvrzená neplatnost této části právního jednání neměla za následek neplatnost smluv jako celku (§ 576 o. z.). Současně se nejedná ani o právní jednání zastřené, neboť uvedené dílčí ujednání nijak nemění celkový obsah a smysl uzavřených smluv.
19. Žalobci rovněž neměli ani povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaných, neboť uvedená povinnost stíhá podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) pouze poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Předmětné smlouvy o zápůjčce však byly uzavřeny mezi fyzickými osobami mimo rámec jejich podnikání, a proto se jednak vůbec nejedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ, a jednak ani žalobce nelze považovat za poskytovatele spotřebitelského úvěru ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ.
20. Konečně soud nepřisvědčil ani námitce žalovaných, dle níž byly smluvené úroky nemravné. V této souvislosti soud nemohl odhlédnout od toho, že to byli žalovaní, resp. žalovaná 2., kdo opakovaně žádal žalobce, resp. žalobkyni b), o poskytnutí finančních prostředků s tím, že poskytnutí prostředků bylo požadováno v podstatě obratem. Současně je třeba zohlednit, že se jednalo o zápůjčku mezi fyzickými osobami, a proto bylo riziko na straně žalobců podstatně vyšší než v případě bankovních či nebankovních poskytovatelů. Žalobcům lze klást k tíži, že žalovaným poskytovali zápůjčky opakovaně a třetí zápůjčku již v situaci, kdy měla být v řádu několika dnů naopak splacena první a druhá zápůjčka. Pokud se však žalobci rozhodli i za této situace žalovaným finanční prostředky poskytnout, lze připustit, že s ohledem na rostoucí riziko úměrně navýšili rovněž úrokovou sazbu. Soud tedy s přihlédnutím ke všem okolnostem řešené věci nepovažoval smluvené fixní úroky za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z.
21. Žádná z námitek žalovaných tudíž nebyla shledána jako důvodná, a proto soud uzavřel, že jednotlivé smlouvy o zápůjčce byly mezi účastníky řízení uzavřeny platně, a proto byly finanční prostředky poskytnuté žalovaným ze strany žalobců plněním z těchto smluv, nikoliv bezdůvodným obohacením, jak tvrdili žalovaní. Jelikož současně bylo mezi účastníky řízení nesporné, že ze strany žalovaných nedošlo ani k částečnému vrácení zapůjčených finančních prostředků, shledal soud žalobu jako zcela důvodnou a uložil žalovaným jakožto solidárním dlužníkům zaplatit v souladu s § 1872 o. z. společně a nerozdílně žalobcům žalovanou částku v plném rozsahu.
22. Jelikož se přitom žalovaní řádným nesplněním svého závazku dostali do prodlení (§ 1968 o. z.), jsou rovněž povinni platit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ode dne následujícího po splatnosti. V této souvislosti soud podotýká, že ve vztahu k první zápůjčce došlo v rámci její formalizace provedené písemnou smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 10. 2023 k posunutí splatnosti (§ 1902 věta druhá o. z.) z 18. 7. 2023 na 31. 12. 2023, a proto soud žalovaným uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení z této částky ode dne 1. 1. 2024. Konkrétní výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle Věstníku ČNB činila repo sazba 6,75 % ke dni 1. 1. 2024.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 34 000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení žalobců advokátkou.
24. Advokátce náleží za úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.) z tarifní hodnoty ve výši 850 000 Kč. Mimosmluvní odměna za zastupování jedné osoby tudíž v daném případě činí 11 700 Kč, nicméně s ohledem na to, že advokátka zastupovala dva žalobce, náleží jí za zastupování každého ze žalobců mimosmluvní odměna ve výši 80 % této částky, tj. ve výši 9 360 Kč. Výše mimosmluvní odměny advokátky za zastupování obou žalobců tudíž činí 18 720 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu poskytnutý do 31. 12. 2024, tj. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
25. Za úkony právní služby poskytnuté po 1. 1. 2025 poté advokátce náleží odměna stanovená z téže tarifní hodnoty dle výše citovaných ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Výše mimosmluvní odměny zůstala po novelizaci advokátního tarifu neměnná, avšak změny doznalo ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu upravující stanovení mimosmluvní odměny v případě společného zastupování více osob, přičemž dle novelizované úpravy činí výše mimosmluvní odměny za první zastupovanou osobu 100 % a za druhou zastupovanou osobu 80 %. Advokátce tedy náleží mimosmluvní odměna ve výši 21 060 Kč, a to za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) poskytnutých po 1. 1. 2025, konkrétně za vyjádření k výzvě soudu ze dne 28. 1. 2025 a 27. 2. 2025 a účast při jednání soudu nepřesahující dvě hodiny dne 5. 6. 2025 a 3. 9. 2025. Naopak za vyčíslení náhrady nákladů řízení soud mimosmluvní odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu ani o úkon, který by se svou povahou některému z těchto úkonů právní služby blížil, a současně nelze mít za to, že by se jednalo o úkon právní služby poskytnutý účelně za účelem uplatnění nároků žalobců vůči žalovaným.
26. K takto stanovené odměně advokátce náleží za úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 dle § 13 odst.1, odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz již citovaný čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.) rovněž šest režijních paušálů (tři za každého ze žalobců) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj, částka 1 800 Kč. Za úkony právní služby poskytnuté po 1. 1. 2025 poté advokátce náleží podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu celkem osm režijních paušálů (čtyři za každého ze žalobců) po 450 Kč, tj. částka 3 600 Kč.
27. K náhradě nákladů řízení náleží rovněž náhrada za cestovné, konkrétně za cestu advokátky z jejího sídla ([adresa]) ke zdejšímu soudu dne 3. 9. 2025 a zpět. Dle mapového portálu www.mapy.cz činí vzdálenost ze sídla advokátky ke zdejšímu soudu a zpět po zaokrouhlení 54 km. Při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km benzinu (Natural 95) dle předloženého technického průkazu a ceně 35,80 Kč za 1 litr pohonných hmot ve smyslu § 4 písm. a) vyhlášky 475/2024 Sb. tudíž činí náhrada za palivo částku v celkové výši 114 Kč. K této částce je třeba připočíst náhradu za amortizaci vozidla ve výši 5,80 Kč/1 km ve smyslu § 1 písm. b) již citované vyhlášky, tj. částku v celkové výši 313,20 Kč. Náhrada hotových výdajů v souvislosti s uskutečněnou cestou částku tudíž činí celkem 427,20 Kč.
28. Náklady právního zastoupení žalobců byly dále v souladu s § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. s výjimkou zaplaceného soudního poplatku, tj. v částce 144 427,20 Kč, zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku 30 329,70 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobcům vůči žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 208 756,90 Kč.
29. Lhůta ke splnění povinnosti žalovaných zaplatit žalovanou částku i náhradu nákladů řízení byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).