Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

1 C 12/2024

Soud: Okresní soud v Kutné HořeDatum rozhodnutí: 12. 6. 2024Č. j.: 1 C 12/2024-41Samosoudce: Mgr. Bc. Aleš BambušekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 8. 2024Předmět řízení: o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKH:2024:1.C.12.2024.1
postoupení pohledávkybezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (58) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. 22 % z [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce“), jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejím základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v žalované výši, a to dvěma platbami bezhotovostně na účet žalovaného, ale smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a doručenky ze stejného dne bylo zjištěno, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným.

5. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne [datum] na účet č. [č. účtu] částka [částka].

6. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne [datum] na účet č. [č. účtu] částka [částka].

7. Z listiny: „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovanému byla zaslána dne [datum] předžalobní výzva (doručenka ze stejného dne).

8. Z odpovědi Air bank a.s. ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, a že na tento účet byla dne [datum] připsána částka [částka] pod VS [var. symbol] z účtu č. [č. účtu] od „[právnická osoba] S.R.O.“, a dne , datum[částka] částka, pod VS [var. symbol] z účtu č. [č. účtu] od „[právnická osoba] S.R.O.“.

9. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud vzal za své zjištění, že žalovaný uhradil žalobkyni [částka] ke dni podání žaloby.

10. Soud neprováděl důkazy listinami: dílčí smlouva o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne [datum] a Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], neboť pro rozhodnutí byly bez významu.

11. Soud učinil následující pro věc rozhodný skutkový závěr:právní předchůdce žalobkyně převedl peněžní prostředky ve výších [částka] a [částka] na účet žalovaného, a to bez doloženého právního důvodu (existenci smlouvy o úvěru žalobkyně neprokázala), avšak dle žalovaným nesporovaného tvrzení žalobkyně tak její právní předchůdce učinil z důvodu spočívajícího ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni zpět [částka].

12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, chtěl smlouvu o úvěru uzavírat v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný by ji uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu (žalovaný nikterak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že peníze žalovanému posílal její právní předchůdce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru). Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Pro aplikaci těchto norem totiž není rozhodná skutečnost, že žalovaná smlouvu nedohledala, neboť sama uvedla, že na základě takové smlouvy plnila. Nedohledání smlouvy potom může mít odraz v důkazní nouzi ohledně jiných skutečnosti (tj. vycházejících z obsahu smlouvy), nikoli však co do povahy právního jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (podnikatel a spotřebitel). Ostatně i skutkový stav založený původně smlouvou posléze posouzenou jako absolutně neplatnou (ex tunc) se následně podřazuje ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru věnujícím se bezdůvodnému obohacení a ochraně spotřebitele.

18. Soud se tedy zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky, a zda (a v jaké výši) žalovaný peněžní prostředky žalobkyni zpět uhradil.

19. Na podkladě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na plnění od žalovaného, které vychází z bezdůvodného obohacení žalovaného, a to podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného částky [částka] a [částka], přičemž žalovaný žalobkyni zpět uhradil [částka].

20. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky [částka], jak je uvedeno ve výroku II. Zamítl však žalobu jednak co do částky [částka] (v tomto rozsahu žalovaný žalobkyni hradil) a jednak co do úroků z prodlení. Ohledně úroků z prodlení soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalobkyní tvrzené jednání, které směřovalo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřením takové smlouvy skutečně skončilo. Tedy není postaveno najisto, zda smlouva byla vůbec uzavřena. Vycházejíc z takové situace (nedohledání smlouvy o úvěru) sama žalobkyně ani netvrdila, že by právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a žádala jen vydání obohacení žalovaného spolu s úrokem z prodlení počítaného od výzvy k plnění. Soud však v té souvislosti konstatuje, že postavení spotřebitele při vracení jistiny domnělého úvěru (tedy spotřebitele bezdůvodně obohaceného z důvodu neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno) ve srovnání s postavením kontrahentů smluv absolutně neplatných z důvodu nikoli řádného zkoumání úvěruschopnosti nemá být jen z tohoto důvodu horší. Přiznání úroků z prodlení žalobkyni postavené jen na skutečnosti bezdůvodného obohacení (jako je tomu v nynější věci) a bez zřetele k okolnostem vzniku bezdůvodného obohacení, stále však v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, by obcházelo smysl tohoto zákona, čímž je ochrana slabší strany spotřebitelského úvěru projevující se například nemožností dostat se do prodlení s vracením jistiny (byť nejčastěji v důsledku absolutně neplatných smluv).

21. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je (mimo jiné) zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

22. V poměrech nynější věci to znamená, že žalovaný se dostane do prodlení s plněním povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve výroku II nejdříve ve chvíli, kdy mu marně uplyne lhůta k plnění v tomto výroku daná. Z tohoto důvodu soud nevyhověl žalobě v rozsahu nároku na úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou i v tomto rozsahu zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější o 22 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství [částka] /bylo jí přiznáno [částka]; od úspěchu žalobkyně 61 % soud odečetl úspěch žalovaného 39 %, rozdíl činí 22 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] (tj. 22 % z [částka]). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby), tj. 3 x [částka], tři paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací