Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 500 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 9 669 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 669 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 910,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 76 500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného. Předmětem nájmu byl rodinný dům na adrese [Adresa žalované] (dále jen „rodinný dům“). Žalobce dále žalobou požadoval náhradu škody za opravu okenních rolet ve výši 4 224 Kč, opravu parapetu ve výši 862 Kč, opravu šuplat mrazáku a polic na lahve ve výši 2 415 Kč. Žalovaná nechala v domě bez souhlasu žalobce demontovat plynoměr, proto žalobce dále požadoval úhradu nákladů na revizi rozvodů plynu a komínu ve výši 968 Kč a úhradu nákladů na provedení tlakové zkoušky a revizi plynových zařízení ve výši 1 200 Kč.
2. Žalovaná ve vyjádření uplatněný nárok uznala co do částky 35 908 Kč. V ostatním navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná nesouhlasila s uhrazením škod po odevzdání rodinného domu, když tyto neodpovídají předávacímu protokolu.
3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
4. Žalobce uzavřel s předchůdkyní žalované [jméno FO] dne 28. 2. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem rodinného domu za měsíční nájemné ve výši 13 000 Kč. V dodatku č. 1. a dodatku č. 2 k výše uvedené nájemní smlouvě (oba ze dne 30. 9. 2020) žalobce, žalovaná a [jméno FO] sjednali, že nájem přejde ode dne 1. 10. 2020 z [jméno FO] na žalovanou. V dodatku č. 2 žalobce s žalovanou rovněž sjednali novou výši nájemného částkou 14 000 Kč měsíčně s platností od 1. 3. 2021. Žalovaná předmět nájmu užívala, avšak řádně a včas nehradila sjednané nájemné. Za období od 1. 10. 2020 do 28. 2. 2025 dluh žalované na nájemném činil částku ve výši 102 500 Kč. V nájemní smlouvě byla sjednána kauce (jistota) ve výši 26 000 Kč (vše prokázáno nájemní smlouvou ze dne 28. 2. 2019, dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 30. 9. 2020, dodatkem č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 30. 9. 2020, historií pohybů na běžném účtu žalované na č. l. 49-51). Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025 včetně doručenky). Žalobce výpovědí z nájmu ze dne 27. 12. 2024 vypověděl žalované nájem rodinného domu (prokázáno výpovědí z nájmu na č. l. 13 včetně dodejky). Žalovaná neprokázala, že by dlužnou částku na nájemném uhradila (prokazováno výpisem z účtu žalované č. [č. účtu] a elektronickou korespondencí mezi žalobcem a žalovanou – email, mobil).Žalobci byla vystavena faktura za opravu okenních rolet ve výši 4 224 Kč (prokázáno fakturou č. [hodnota]), dále faktura za opravu šuplat mrazáku a polic na lahve ve výši 2 415 Kč (prokázáno fakturou č. [hodnota]). Žalobce uhradil za opravu parapetu částku 862 Kč (prokázáno účtenkou na č. l. 18). Žalobci byla vystavena faktura za revizi rozvodů plynu a komínu ve výši 968 Kč (prokázáno fakturou č. 2025/093) a faktura za úhradu nákladů na provedení tlakové zkoušky a revizi plynových zařízení ve výši 1 200 Kč (prokázáno fakturou č. [hodnota]). Předávací protokol ze dne 28. 2. 2025 na č. l. 52 uzavřený mezi žalobcem a žalovanou, ani předávací protokol ze dne 28. 2. 2025 na č. l. 16 uzavřený mezi žalobcem a [jméno FO] (avšak podepsaný i žalovanou s datací 28. 2. 2025), neobsahují žádný výčet škod způsobených žalovanou v rodinném domě, jak tvrdil žalobce. Naopak předávací protokol na č. l. 52 odkazuje na předávací protokol ze dne 17. 2. 2019 a k tomu uvádí, že vše z protokolu ze dne 17. 2. 2019 bylo předáno „kompletně“ předávacím protokolem na č. l. 52. (prokázáno předávacím protokolem na č. l. 16 a předávacím protokolem na č. l. 52). Z předložené fotodokumentace bylo rozeznatelné poškození stavební části domu, bez bližší specifikace.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:
6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
7. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
8. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.
9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud shledal, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k platnému uzavření nájemní smlouvy podle § 2201 an. o. z. Nájemné bylo sjednáno v období od 1. 10. 2020 do 28. 2. 2021 ve výši 13 000 Kč a v období od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2025 ve výši 14 000 Kč měsíčně. Žalovaná, jíž žalobce poskytl předmět nájmu k užívání, nájemné řádně a včas neplatila, je tedy povinna zaplatit žalobci dosud neuhrazené nájemné ve výši 102 500 Kč ponížené o uhrazenou jistotou ve výši 26 000 Kč, tedy částku ve výši 76 500 Kč. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když žalobce dal žalované výzvu k plnění ke dni 16. 6. 2025 (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobci též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobě bylo z uvedených důvodů, v tomto rozsahu, vyhověno (výrok I.).
11. Soud žalobu, co do ostatních nároků vyplývajících z titulu náhrady škody, zamítl (výrok II.), neboť žalobce v řízení neprokázal, že by škodu způsobila žalovaná v příčinné souvislosti s jejím jednáním. Soud vycházel zejména z předávacího protokolu na č. l. 52, ve kterém žalobce ani žalovaná žádné škody vzniklé v rodinném domě neuvedli. Důkaz svědčící o způsobení škody právě žalovanou žalobce nepředložil. Žalobce u soudního jednání tvrdil, že v předávacím protokolu není uvedeno poškození domu z důvodu, že v takovém případě by žalovaná předávací protokol nepodepsala, proto žalobce přistoupil k tomu, že tvrzenou škodu do protokolu neuvedl. Soud konstatuje, že ve věci nešlo o to, zda způsobená škoda na jednotlivých věcech existovala, to měl soud z předložených důkazů spíše za přesvědčivé, šlo o to, zda škodu způsobila žalovaná jejím jednáním, což prokázáno nebylo. Soud tak uzavírá, že vyšel z předávacího protokolu vztahujícímu se k ukončení nájmu, ve kterém strany zřetelně deklarovaly (ke dni předání pronajatých nemovitých věcí), že za sebou nemají žádnou pohledávku, která by byla založena na objektivních zjištěních stavu pronajaté nemovité věci (tedy založenou na způsobené škodě na majetku), a kterážto zjištění by byla současně přičitatelná žalované. Dále nebylo prokázáno ani tvrzení, že by odborné odmontování plynoměru v době po předání domu ze strany žalované (a následné nezbytné revizní úkony) bylo možné přičíst žalované, tedy, že žalovaná zapříčinila nutnost demontáže a následné montáže zahrnující i revize plynoměru a komínu. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu co do požadavku na nahrazení škody zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 910,90 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 308,5 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 169 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastupování, sepis žaloby, sepis stanoviska ze dne 27. 11. 2025, jednání u soudu dne 3. 12. 2025, doplnění tvrzení ze dne 16. 12. 2025, jednání u soudu dne 23. 1. 2025) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 86 169 Kč sestávající z částky 2 290 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché výzvy k plnění) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 884,98 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2025 náhrada 1 442,49 Kč za 106 ujetých km v částce 842,49 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 1. 2026 náhrada 1 442,49 Kč za 106 ujetých km v částce 842,49 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 804,98 Kč ve výši 7 519,05 Kč.
13. Soud při vyhlášení rozsudku přehlédl početní chybu ve výroku III o náhradě nákladů řízení. V původním výroku byl uveden úspěch žalobce ve výši 89 %, ale správně tam měl být výsledek úspěchu žalobce ve sporu ve výši 46 %, tj. rozdíl neúspěchu žalované (27 %) a úspěchu žalobce (73 %), který ve výsledku činí 46 % (tedy nikoliv 89 %). Proto soud zakomponoval do rozsudku i opravné usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř., kterým činí opravu výroku III tohoto rozsudku (již ve formě přímého vyčíslení).