Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 238,67 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 371 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 6. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu, že žalovaná na svůj dluh částečně plnila. Žalobkyně po zpětvzetí požadovala již jen vydání nároku plynoucího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 238,67 Kč a náhradu nákladů řízení. Soud k částečnému zpětvzetí řízení zčásti zastavil usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. 1 C 197/2025-40, s tím, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
4. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaná neodporovala, vzal soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dosud neuhradila (po částečném plnění) částku 238,67 Kč odpovídající kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení. Z mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí, karty klienta, metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, soud zjistil jednak měsíční příjem žalované cca 16 700 Kč, jednak její úvěrové zatížení a výdaje.
5. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaná se smluvně zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však ve zbývající částce 238,67 Kč nedostála. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku. V souladu se smluvními ujednáními jsou úvěry úročeny. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužných částek dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud měl zkoumání úvěruschopnosti žalované (ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ze strany žalobkyně za řádné.
6. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 371 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.