Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnaný na základě pracovní smlouvy, přičemž za trvání pracovního poměru způsobil žalobkyni v obci [adresa] dne [datum] škodu tím, že při řízení vozidla RZ [SPZ] neodhadl vzdálenost od sloupu a zavadil o něj, čímž došlo k poškození tohoto vozidla, které bylo žalovanému svěřeno pro výkon povolání. Oprava této škody byla vyčíslena na částku [částka], kterou žalobkyně za žalovaného uhradila. Žalovaný tuto škodu uznal a zavázal se k její úhradě v uznání dluhu a dohodě o úhradě. Tato částka byla žalovanému následně přeúčtována daňovým dokladem vystaveným dne [datum] s datem splatnosti [datum]. Na shora citovaný dluh bylo k dnešnímu dni plněno pouze pojišťovnou žalovaného, a to částkou ve výši [částka]. Spoluúčast žalovaného ve výši [částka] k dnešnímu dni nebyla uhrazena, a to ani přes písemnou výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] (uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným) se podává, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu. Žalovaný byl zaměstnán jako řidič silničních motorových vozidel. Jako den nástupu do zaměstnání bylo sjednáno datum [datum]. Pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou.
5. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] se podává, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] dohodu o rozvázání pracovního poměru, a to k datu [datum].
6. Z daňového dokladu č. [hodnota] s datem splatnosti [datum] se podává, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala daňovým dokladem č. [hodnota] částku ve výši [částka], a to za škodu způsobenou na vozidle RZ [SPZ]. Daňový doklad byl vystaven dne [datum] a byl splatný ke dni [datum].
7. Z uznání dluhu a dohody o úhradě mezi žalobkyní a žalovaným se podává, že listina nazvaná „uznání dluhu a dohoda o úhradě“ na č. l. 20 je nedatována a nepodepsána.
8. Z faktury o opravě vozidla č. [hodnota] ze dne [datum] se podává, že společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , vyúčtovala žalobkyni fakturou o opravě vozidla č. [hodnota] ze dne [datum] částku ve výši [částka], a to za opravu vozidla RZ [SPZ]. Faktura byla splatná ke dni [datum].
9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum] se podává, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum].
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
11. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu o pracovním poměru na dobu neurčitou. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako řidič silničních motorových vozidel, přičemž nastoupil do zaměstnání [datum]. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] dohodu o rozvázání pracovního poměru k datu [datum]. Společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , vyúčtovala žalobkyni fakturou o opravě vozidla č. [hodnota] ze dne [datum] (se splatností ke dni [datum]) částku ve výši [částka] za opravu vozidla RZ [SPZ]. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný dne [datum] zavinil nehodu a poškození vozidla, že uznal dluh, ani že by žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o úhradě. Žalobkyně měla vyúčtovat žalovanému výše uvedenou opravu vozidla na částku [částka], a to za škodu způsobenou na vozidle RZ [SPZ], daňovým dokladem, nebylo však prokázáno jeho doručení. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
12. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:
13. Vzhledem k době, kdy došlo ke škodní události, je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákoník práce“).
14. Podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
15. Podle ustanovení § 250 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.
16. Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu je nezbytné, aby byly kumulativně splněny následující předpoklady: porušení právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením právních povinností, zavinění zaměstnance. Z provedeného dokazování není možné dovodit, že by škoda vznikla porušením právních povinností při plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného, nebo v přímé souvislosti s takovým porušením, rovněž není možné z provedeného dokazování dovodit příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a porušením právních povinností ze strany žalovaného, konečně žalobkyně neprokázala ani zavinění žalovaného. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla (zejména) břemeno důkazní. Jediný důkaz, který by byl potencionálně způsobilý k prokázaní výše uvedeních skutečností je „uznání dluhu a dohoda o úhradě“ na č. l. 20. Tato listina však není datována, ani podepsána, přičemž z ní není možné dovodit ani jiné vyjádření vůle žalovaného být touto dohodou vázán. Dle § 250 odst. 3 zákoníku práce tíží důkazní břemeno ohledně prokázání zavinění zaměstnance právě žalobkyni. Stačí přitom, aby nebylo prokázáno splnění byť jedné z více kumulativních podmínek, a žalobě nelze vyhovět. Soud uzavírá, že pokud žalobkyně neprokázala výše uvedené rozhodné skutečnosti (srov. § 250 odst. 1 zákoníku práce) nemohl ji soud přiznat nárok na náhradu škody vůči žalovanému, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II.).