Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalovaná čerpala úvěr částkou celkem ve výši [částka]. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši dle bodu V. všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem [částka].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni [datum] nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši dle bodu V. všeobecných obchodních podmínek. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne [datum] odeslána částka [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a potvrzení o podání soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila [částka], čemuž žalovaná neodporovala.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako výpis o posouzení úvěruschopnosti klienta, že žalobkyně uvedla do kolonek výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka]. Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že žalované na účet přicházelo množství finančních prostředků ve více platbách z dalších úvěrů od společnosti [právnická osoba]. ve výši cca [částka]. Dále byla strhávána částka [částka] společností [právnická osoba]. Společností [právnická osoba]. byla žalované dne [datum] stržena částka [částka]. Co se týče příjmů žalované, pak ohledně nich z výpisu z běžného účtu žalované zjistil následující platby. Dne , datum[částka] částka, od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., dále od této společnosti dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Dále sestávali příjmy žalované z dávek, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].
4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:
5. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši dle bodu V. všeobecných obchodních podmínek. Na bankovní účet žalované byla dne [datum] odeslána částka [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku předžalobní výzvou. Žalovaná na úvěr uhradila [částka].Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně uvedla do kolonek výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka]. Žalované na účet přicházelo množství finančních prostředků ve více platbách z dalších úvěrů od společnosti [právnická osoba]. ve výši cca [částka]. Dále byla strhávána částka [částka] společností [právnická osoba]. Společností [právnická osoba]. byla žalované dne [datum] stržena částka [částka]. Co se týče příjmů žalované, pak ohledně nich z výpisu z běžného účtu žalované zjistil následující platby. Dne , datum[částka] částka, od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., dále od této společnosti dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Dále sestávali příjmy žalované z dávek, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].
6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:
7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.
16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Údaje uvedené v listině nazvané jako výpis o posouzení úvěruschopnosti klienta nesouhlasily s výpisy z běžného účtu žalované, kdy zjištěná průměrná mzda žalované za měsíce září až listopad 2023 byla ve výši [částka], což je částka jen o [částka] vyšší než uvedené výdaje žalované na bydlení. Je nemyslitelné, že by snad žalovaná byla schopna z této částky pokrýt další své výdaje (např. výše uvedené výdaje na energie ve výši [částka], dále jídlo, oblečení apod.). Z výpisu z účtu žalované, který měla žalobkyně k dispozici, je navíc zjevné, že žalovaná měla již množství dalších úvěru, jejichž splácení řešila dalšími úvěry. Soud takové zkoumání úvěruschopnosti nemohl hodnotit jako dostačující.
17. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“
18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila [částka], její bezdůvodné obohacení tak činí [částka]. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
20. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do [částka] a úroku z prodlení (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).
21. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Soud proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku bez splátek s obvyklou pariční lhůtou, jak je uvedeno ve výroku I.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].