Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČ: [IČO], (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr ve výši [částka]. Žalovaná měla splácet úvěr ve 14 splátkách po [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svou pohledávku dosud uhradila částku ve výši [částka].
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Ve věci se konalo jednání dne [datum] za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni [datum] nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku [částka], přičemž tato částka byla žalované poskytnuta v hotovosti. Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], poplatkem za inkaso plateb ve výši [částka], a to ve 14 splátkách po [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], přílohy č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalované tato skutečnost měla být oznámena (doručení tohoto oznámení však prokázáno nebylo). Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (včetně podacího lístku a sledování zásilek [právnická osoba]) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku [částka] do [datum]. Z listiny provedené úhrady žalované ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši [částka].Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne [datum] podepsané žalovanou, že žalovaná uvedla (do kolonek) jako svou formu bydlení: u přítele, příjem: [částka], brigáda [částka], dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady: [částka]. Z fotokopie pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu s [jméno FO] [IČO] IČO, , a to na dobu určitou do [datum]. Z fotokopie dohody o provedení práce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] uzavřela dohodu o provedení práce s Nadačním fondem Eduzměna, a to na dobu určitou do [datum]. Z fotokopie obrazovky mobilního telefonu (č. l. 20-23) soud zjistil, že žalované dne [datum] přišla od [právnická osoba] na účet částka ve výši [částka], přičemž tato částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Žalované dne [datum] přišla od [právnická osoba] na účet částka ve výši [částka], přičemž částka [částka] byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Dne [datum] čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši [částka]. Dne [datum] čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši [částka]. Od [datum] do [datum] měla žalovaná příjem z nemocenské ve výši [částka].Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru znějící na částku [částka], přičemž tato částka byla žalované poskytnuta v hotovosti. Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], poplatkem za inkaso plateb ve výši [částka], a to ve 14 splátkách po [částka]. U soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalované tato skutečnost měla být oznámena (doručení tohoto oznámení však prokázáno nebylo). Žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku [částka] do [datum]. Žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši [částka].Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalované zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: žalovaná uvedla (do kolonek) jako svou formu bydlení: u přítele, příjem: [částka], brigáda [částka], dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady: [částka]. Žalovaná uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu s [jméno FO] [IČO] IČO, , a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaná dne [datum] uzavřela dohodu o provedení práce s Nadačním fondem Eduzměna, a to na dobu určitou do [datum]. Žalované dne [datum] přišla od [právnická osoba] na účet částka ve výši [částka], přičemž tato částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Žalované dne [datum] přišla od [právnická osoba] na účet částka ve výši [částka], přičemž částka [částka] byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Dne [datum] čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši [částka]. Dne [datum] čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši [částka]. Od [datum] do [datum] měla žalovaná příjem z nemocenské ve výši [částka]. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.
4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:
5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.
16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Z listin předložených žalobkyní měl soud ke dni podání žádosti o úvěr za prokázaný toliko jediný příjem žalované, a to od [právnická osoba] ve výši [částka] měsíčně, přičemž tento příjem byl žalovanou obratem odesílán na splátky jiných úvěrů. Soud nemohl za příjem žalované uznat příjmy z nemocenské (pro budoucí plnění dluhu, tj. potenciál příjmů – k tomu totiž směřuje posuzování úvěruschopnosti), ani z pracovní smlouvy ze dne [datum], neboť z pracovní smlouvy nebyla doložena výplatnice ani jiný důkaz o výši příjmů z tohoto zaměstnání a příjem z nemocenské je z podstaty dočasný, přičemž žalovaná se o tomto příjmu v žádosti o úvěr nezmínila, nadto valnou část pracovního poměru na dobu určitou do konce roku 2023 byla práce neschopná (několik měsíců v řadě).
17. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“
18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně by se mohla po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované mohlo vzniknout ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství (u obou smluv) sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila částku ve výši [částka], její bezdůvodné obohacení tak činí [částka].
20. Pokud jde o úroky z prodlení, první výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Takto stanovená splatnost dluhu (a následné prodlení) nebyla žalovanou zpochybněna, a ani o určení jiné přiměřené doby plnění, pro případnou změnu ve svých možnostech splácet, žalovaná nikdy nepožádala. V nynější věci ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tedy nevznikl žádný spor o to, jaká by měla být tato odpovídající doba (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od [datum] do zaplacení.
21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do [částka] se zákonným úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.