Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Žalovaný čerpal zápůjčku částkou [částka]. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]). Byl sjednán úrok ve výši 39 % a měsíční administrativní poplatek ve výši [částka]. Žalovaný na zápůjčku ničeho neuhradil. Žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného pracovala s měsíčními výdaji žalovaného ve výši [částka], z toho částka [částka] odpovídá nákladům na bydlení[částka] částka, splátkám úvěru a částka [částka] životnímu minimu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni [datum] nazvané smlouva č. [hodnota] (včetně listin: splátkový kalendář, sazebník úroků a poplatků, standardní informace o spotřebitelském úvěru, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv, vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni [datum], fotokopie občanského průkazu žalovaného) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Žalovaný čerpal zápůjčku částkou [částka]. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]). Byl sjednán úrok ve výši 39 % a měsíční administrativní poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému dne [datum] bezhotovostně poskytla částku [částka]. Z výzvy k úhradě dlužných částek a informace o zesplatnění ze dne [datum] včetně podacího lístku a sledování zásilek soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužných částek a informaci o zesplatnění zápůjčky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako čestné prohlášení o příjmech a výdajích (včetně listin: údaje z internetového bankovnictví klienta), že žalobkyně uvedla do kolonek čistý měsíční příjem, ze zaměstnání [částka], způsob vyplácení příjmů: hotovost, pravidelné splátky půjček [částka], minimální měsíční výdaje (potraviny, internet apod.) [částka], náklady na bydlení [částka], druh bydlení: nájem. Ze mzdových lístků žalovaného za měsíce květen 2025, únor 2025, březen 2025, duben 2025 soud zjistil, že žalovaný měl průměrný měsíční čistý příjem ve výši [částka]. Z fotokopie dodatku pracovní smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] se společností [právnická osoba], jehož předmětem bylo sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou. Co se týče výdajů žalovaného, jednalo se jen o tvrzení, která nebyla žalobkyní prokazována.
4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Žalovaný čerpal zápůjčku částkou [částka]. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]). Byl sjednán úrok ve výši 39 % a měsíční administrativní poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému dne [datum] bezhotovostně poskytla částku [částka]. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužných částek a informaci o zesplatnění zápůjčky. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Žalovaný uvedl do kolonek čestného prohlášení o příjmech a výdajích: čistý měsíční příjem, ze zaměstnání [částka], způsob vyplácení příjmů: hotovost, pravidelné splátky půjček [částka] (žalobkyně však dle jejího vyjádření pracovala se splátkami žalovaného z jiných úvěrů ve výši přesahující [částka] měsíčně; žalobkyně výpisy ze scoringových či jiných podkladů nedoložila), minimální měsíční výdaje (potraviny, internet apod.) [částka], náklady na bydlení [částka] (žalobkyně však dle jejího vyjádření pracovala s výdajem na bydlení ve výši [částka], neboť tvrzených [částka] rozdělila mezi žalovaného a osobu, se kterou měl dle tvrzení žalobkyně žalovaný žít, a tato osoba tyto náklady dle tvrzení žalobkyně měla nést), druh bydlení: nájem. Žalovaný měl průměrný měsíční čistý příjem ve výši [částka]. Žalovaný uzavřel dne [datum] dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] se společností [právnická osoba], jehož předmětem bylo sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou. Ze mzdových lístků soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání, který byl okolo [částka], avšak [částka] /[částka] z toho činil příjem z dohody o provedení práce (tato dohoda nebyla předložena, ani nebylo doloženo, zda již tato forma příjmu je či není před poskytnutím úvěru vyčerpána (co do dalších měsíců). Žalovanému by tak zbylo cca [částka] čistého. Z výpisu z účtu vedeného na žalovaného soud zjistil, že na příjmové stránce šlo o jednorázový příjem žalovaného ve výši [částka] z (jiného) úvěru ([právnická osoba]), který byl postupně utrácen během měsíce května 2025. Součástí jednoměsíčního výpisu byly i další platby (výdaje) ve výši jednotek tisíců Kč, avšak z jednoměsíčního výpisu ani nebylo lze rozpoznat, zda jde o pravidelné platby čili nic. Ověření výdajů na bydlení ve výši [částka] měsíčně předloženo nebylo.
6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:
7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.
16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele.
17. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit toliko formálním převzetím údajů uvedených spotřebitelem v čestném prohlášení, nýbrž je nezbytné tyto údaje přiměřeným způsobem ověřit a vyhodnotit v jejich vzájemných souvislostech, zejména pokud se jedná o výši a stabilitu příjmů, pravidelné výdaje, závazky z jiných úvěrů a náklady na bydlení.
18. V projednávané věci sice žalovaný v čestném prohlášení uvedl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši [částka], pravidelné splátky půjček ve výši [částka], minimální měsíční výdaje [částka] a náklady na bydlení [částka], avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s těmito údaji dále nakládala způsobem, který nebyl dostatečně doložen ani přesvědčivě odůvodněn. Sama žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti pracovala se splátkami jiných úvěrů žalovaného přesahujícími [částka] měsíčně, tedy s částkou podstatně vyšší, než jakou žalovaný uvedl v čestném prohlášení. Výpisy ze scoringových systémů, úvěrových registrů či jiné konkrétní podklady, z nichž by bylo možné ověřit rozsah zjištěných závazků žalovaného a způsob jejich započtení, však žalobkyně nepředložila.
19. Stejně tak nebyl řádně objasněn postup žalobkyně při hodnocení nákladů na bydlení. Žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně, přičemž žalobkyně při posouzení pracovala pouze s částkou [částka], neboť tvrzené náklady rozdělila mezi žalovaného a další osobu, s níž měl žalovaný podle tvrzení žalobkyně žít. Nebylo však doloženo, z jakých konkrétních podkladů žalobkyně vycházela při závěru, že tato další osoba náklady na bydlení skutečně nesla, v jakém rozsahu a zda bylo možno s takovým snížením výdajů žalovaného reálně počítat. Ověření skutečných výdajů na bydlení ve výši [částka] měsíčně předloženo nebylo.
20. Pochybnosti vyvolává rovněž posouzení příjmové stránky žalovaného. Ze mzdových podkladů sice vyplynulo, že žalovaný dosahoval příjmu okolo [částka] čistého měsíčně, avšak část tohoto příjmu ve výši [částka] až [částka] byla tvořena příjmem z dohody o provedení práce. Tato dohoda nebyla předložena a nebylo doloženo, zda šlo o příjem pravidelný, dlouhodobě udržitelný a zda již nebyl či nemohl být v rozhodném období vyčerpán s ohledem na zákonné limity této formy práce. Za spolehlivě doložený tak nelze bez dalšího považovat celý příjem uváděný žalobkyní; při konzervativním hodnocení by žalovanému po odečtení nejisté složky příjmu zůstával čistý měsíční příjem přibližně [částka].
21. Ani předložený jednoměsíční výpis z účtu nemohl být dostatečným podkladem pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z něj soud zjistil jednorázový příjem ve výši [částka] pocházející z jiného úvěru od společnosti [právnická osoba], nikoli ze stabilního vlastního příjmu žalovaného. Takový příjem nemůže svědčit o schopnosti spotřebitele dlouhodobě splácet další úvěr, nýbrž naopak může indikovat další zadlužení. Výpis současně obsahoval výdaje v řádu jednotek tisíců korun, avšak vzhledem k tomu, že šlo pouze o výpis za jeden měsíc, nebylo z něj možné spolehlivě zjistit, zda se jednalo o výdaje pravidelné či nahodilé. Takový podklad proto nebyl způsobilý nahradit komplexní ověření příjmů a výdajů žalovaného.
22. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy získala a vyhodnotila dostatečné, úplné a ověřené informace o hospodářské situaci žalovaného. Naopak provedené dokazování svědčí o tom, že žalobkyně vycházela z neúplných či nedostatečně ověřených údajů, některé údaje jednostranně upravila ve prospěch závěru o úvěruschopnosti žalovaného a nepředložila podklady, z nichž by bylo možné přezkoumat správnost jejího hodnocení. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak bylo převážně formální a neumožňovalo učinit spolehlivý závěr, že žalovaný bude schopen ze svých pravidelných a ověřených příjmů, po odečtení nezbytných životních nákladů a existujících závazků, řádně splácet další poskytnutý úvěr.
23. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Tím nesplnila zákonnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru zjistit a vyhodnotit schopnost spotřebitele úvěr splácet na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených informací.
24. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“
25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil [částka], jeho bezdůvodné obohacení tak činí [částka].
27. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
28. V posuzované věci je tedy třeba vycházet ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava má ochranný účel a brání tomu, aby byl spotřebitel nucen okamžitě a jednorázově vrátit celou jistinu jen proto, že smlouva je neplatná. Samotná výzva k vrácení jistiny z neplatné smlouvy prodlení dlužníka nezakládá. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pak plyne, že výzva k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru není výzvou k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
29. Nečinnost žalovaného v řízení nemůže tento závěr změnit. Nelze dovodit, že by se spotřebitel dostal do prodlení již jen tím, že nereagoval na výzvu k úhradě zesplatněného úvěru nebo že se v řízení aktivně nebránil. Takový výklad by fakticky podmiňoval uplatnění ochrany podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru aktivní procesní obranou spotřebitele, ačkoli soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu a ochranný režim vrácení jistiny plyne přímo ze zákona.
30. Pasivita žalovaného má význam pouze potud, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své příjmové, sociální či majetkové poměry, z nichž by bylo možné dovodit potřebu delší doby k vrácení jistiny (tj. doby delší, než je obvyklá pariční lhůta 3 dnů). Neunesl tedy břemeno tvrzení a břemeno důkazní. To však může být zohledněno při stanovení doby plnění pro futuro, nikoli při zpětném dovozování prodlení za dobu přede dnem rozhodnutí soudu. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení jistiny právě z důvodu neplatnosti smlouvy a že již marně uplynula doba přiměřená jeho možnostem ke dni rozhodování soudu, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny již před tímto dnem rozhodnutí. Soud proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal. Uložil však žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů.
31. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do [částka] (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 81 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 537/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].