Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do:a) zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],b) částky [částka],c) částky [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání a maximálním limitem [částka]. Žalovaný dne [datum] načerpal finanční prostředky ve výši [částka], které se zavázal žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, nehradil však ničeho, následkem čehož došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala úhrady smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], neboť si v čl. VI smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednali právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalobkyně po žalovaném požadovala taktéž úhradu nákladů vymáhání, které činily [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, neuhradil však ničeho.
2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru a z jejího dodatku o navýšení úvěrového limitu bylo zjištěno, že dne [datum] se žalobkyně a žalovaný pokusili uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně se v citované listině zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání s limitem [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr ke každému 28. dni v měsíci splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení.
6. Z oznámení crediton.cz bylo zjištěno, že 1. splátka žalovaného měla činit [částka] a její splatnost byla stanovena na den [datum].
7. Ze souboru s názvem Kontomatik-příjmy a výdaje bylo zjištěno, že žalobkyně se pokusila zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když si vyžádala výpisu z účtu žalovaného za období od října 2022 do listopadu 2023. Z těchto výpisů soud dále zjistil, že nejčastější výdajovou transakcí žalovaného jsou kreditní operace v „sazka.czPraha“, které nesou podtitulek „ostatnisluzby/gambling“. Konkrétně v období listopadu 2023 činila tato částka [částka], přičemž výdaje žalovaného zdaleka převyšovaly jeho příjem, a to v několika měsících předcházejících listopadu 2023. Žalobkyně dále při svém posouzení zkonstatovala, že měsíční splátka žalovaného na jeho závazky činí [částka] a zbývající část jeho příjmu činí [částka]. Žalobkyně žalovaného rovněž lustrovala v rejstříku exekucí a v registru SOLUS.
8. Z potvrzeních o provedené platbě ze dne [datum] a výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] v 12:32 hod. částku [částka], v 12:45 hod. částku [částka], v 13:42 hod. částku [částka] a téhož dne v 20:57 hod. částku [částka].
9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. dokladu o odeslání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.
10. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil.
11. Soud provedl i další důkazy (sazebník poplatků, oznámení o zesplatnění), z nichž však nezjistil ničeho relevantního pro předmět řízení.
12. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.
13. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze smlouvu o úvěru, výpis z bankovního účtu žalovaného, výpis z registru SOLUS, registru exekucí a vlastní posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V předložených listinách je pouze žalobkyní toliko konstatována výše příjmů žalovaného a jeho výdajů na splátky, tvrzení žalobkyně je však v přímém rozporu se zjištěními učiněnými z výpisu z účtu žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti žalovaného lze mít důvodné pochyby, a to zejména s ohledem na vysoké výdaje žalovaného související s hazardem, které žalobkyně nikterak nezohlednila ve svých závěrech. Dále není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, a zda k tomuto žalovaný doložil (vyjma výpisů z účtu) nějakých dokladů. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalovaného) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.
28. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř..
29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).
30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne [datum] a jejím dodatku z téhož dne, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.
31. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostně částku v celkové výši [částka]; přičemž žalovaný žalobkyni před podáním žaloby ničeho neuhradil a jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku [částka]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ke dni [datum] v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od [datum] ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).
32. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení smluvní pokuty zamítnout. Stejně tak důsledky neplatnosti smlouvy o úvěru dopadají i na žalobkyní požadované příslušenství úvěru (úroky z prodlení, poplatky spojené s vymáháním), jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyně, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 47,25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
34. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.