Výrok
I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do 16 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 860 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 360 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 860 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 16 360 Kč, to vše v týdenních splátkách po 606 Kč, z nichž první byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, žalobkyně ji vyzývala k nápravě, ale jelikož žalovaná požadované nezaplatila, přistoupila žalobkyně po předchozím upozornění ke dni [datum] k zesplatnění celého úvěru. Celkem na dluh žalovaná zaplatila 18 500 Kč. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně uvedla, že si jednak lustrovala žalovanou v interních a externích databázích, jednak si od žalované vyžádala informace o její finanční situaci, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako uklízečka na plný úvazek, kdy její mzda činí 20 330 Kč měsíčně a vedle toho si brigádně přivydělává 6 000 Kč měsíčně. Její příjmy tak činí celkem 26 330 Kč měsíčně, výdaje pak žalovaná uvedla 9 461 Kč jako výdaje na bydlení, 10 570 Kč jako životní minimum, 2 889 Kč jako nebankovní splátky a 728 Kč jako splátky exekucí. Disponibilní zůstatek žalované činil 2 682 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřila příjem žalované, a to z výplatních lístků za květen a duben 2023 a z potvrzení o výše příjmů z brigády.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč, úrok byl sjednán ve výši 70,89 %. Celková částka, kterou měla žalovaná splatit, byla 36 360 Kč.
5. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně za účelem posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjišťovala osobní poměry žalované, její příjmy a výdaje, kde žalovaná uvedla, že má příjem 20 330 Kč z pracovního úvazku na dobu neurčitou a brigádu ve výši 6 000 Kč. Výdaje uvedla žalovaná ve výši 9 461 Kč na bydlení, 10 570 Kč jako životní minimum, 2 889 Kč jako nebankovní závazky a 728 Kč jako splátky exekucí. Celkové měsíční příjmy tedy byly 26 330 Kč, výdaje 23 648 Kč a disponibilní zůstatek žalované vypočetla žalobkyně na 2 682 Kč. žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, v její domácnosti žijí celkem tři členové a z toho jsou dvě nezaopatřené děti.
6. Z přehledu o platbách ke smlouvě soud zjistil, že žalovaná celkem uhradila 18 500 Kč.
7. Z výplatní pásky žalované ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že za měsíc duben 2023 byla čistá mzda žalované 20 330 Kč a za měsíc květen 2023 taktéž 20 330 Kč.
8. Z potvrzení o příjmu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že si žalovaná přivydělávala brigádně jako uklízečka s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 6 000 Kč, přičemž z příjmu byly prováděny exekuční srážky ve výši 728 Kč.
9. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil, že dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 17 860 Kč, a to do 7 dnů.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
18. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr v celkové výši 20 000 Kč zaplatit celkem 606 Kč týdně. Ověřen byl pouze příjem žalované, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výplatních pásek žalované, respektive potvrzení o příjmu z brigády. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 26 330 Kč. Co se týče výdajů žalované ve výši 23 648 Kč měsíčně s tím, že splácí další závazek v podobě zápůjčky a je jí strhávána exekuce, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k žádnému ověření těchto tvrzení žalované. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízký rozdíl v příjmu a výdajích žalované, kdy navíc částka na výdaje byla vypočítána jako trojnásobek životního minima, neboť žalovaná vyživuje dvě nezaopatřené děti. V tomto případě byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena chybně, jelikož za situace, kdy má příjem 26 330 Kč a výdaje 23 648 Kč a měla by platit měsíčně 2 424 Kč na poskytnutý úvěr, kdy vyživuje a plně pečuje o dvě nezaopatřené děti, je vysoce nepravděpodobné, že by bez dalšího mohla dostát platebním povinnostem vyplývajícím ze smlouvy bez dalších okolností.
19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně vyhodnotila schopnost splácet žalované ke dni sjednání závazku chybně.
20. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 1 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.
21. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaná dostala den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne [datum].
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (výrok III.).
23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.