Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 890,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 890,6 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 18 587,3 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 514,6 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 139 477,9 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 587,3 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 133 421,3 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 514,6 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 343,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 139 477,90 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [banka].[IČO] IČO, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 130 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 15,3 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaný však neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a ani přes výzvy žalobkyně tento stav nenapravil. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dne [datum] úvěr zesplatnila. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil částku 141 992,50 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 133 421,30 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 514,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 514,60 Kč a poplatků v celkové výši 3 542 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 22 863 Kč a výdaje činí 0 Kč plus 2 000 Kč za nájem. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného kombinací tvrzených výdajů a užitím interních a statistických údajů včetně normativních nákladů na bydlení, kdy došla k částce 10 065 Kč. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně potvrzení o příjmu žalovaného. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že má splátky ve výši 4 000 Kč, ale výpisem z externích databází právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný již splácí jeden úvěr s výší s měsíční splátkou ve výši 5 721 Kč a má také kreditní kartu s úvěrovým limitem 13 000 Kč a splátkou 390 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla jednána na den [datum]. Smluvní úrok činil 15,3 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 16,66 % a úvěr měl být vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu] (smlouva ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a sazebník [právnická osoba]).
4. Z potvrzení o výši příjmu bylo prokázáno, že dne [datum] potvrdila společnost [právnická osoba], že je žalovaný u nich zaměstnán jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 22 863 Kč.
5. Z posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně předložila soudu dokument, který shrnuje posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních i externích databázích, žalovaný doložil příjem ve výši 22 863 Kč, a to pomocí potvrzení o příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala od žalovaného informace o jeho výdajích, kdy žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč plus 2 000 Kč na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného kombinací tvrzených výdajů a užitím interních a statistických údajů včetně normativních nákladů na bydlení, kdy došla k částce 10 065 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky ve výši 4 000 Kč, kdy právní předchůdkyně tuto skutečnost ověřila v interních i externích databázích a zjistila, že žalovaný splácí jeden úvěr ve výši 67 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 5 721 Kč a dále má jednu kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 13 000 Kč a splátkou ve výši 390 Kč.
6. Z výpisu z účtu žalovaného – podklady pro soudní jednání, obratová historie bylo prokázáno, že jde o výpis z úvěrového účtu žalovaného k [datum], kdy se dlužná částka skládá z jistiny ve výši 133 421,30 Kč, smluvních úroků ve výši 2 514,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 2 514,60 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 542 Kč a že žalovaný na pohledávku zaplatil částku 9 109,4 Kč.
7. Z výzvy před zesplatněním úvěru bylo prokázáno, že dne [datum] vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní do [datum], přistoupí k zesplatnění celého úvěru.
8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti bylo prokázáno, že dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že přistoupila k zesplatnění celého dluhu a vyzvala jej k úhradě částky 136 964 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.
10. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s tím, že pokud tak neučiní, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 130 000 Kč zaplatit 4 000 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím potvrzení o příjmu žalovaného. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 22 863 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 0 Kč a 2 000 Kč na bydlení měsíčně s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, došlo sice ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k ověření dosavadních závazků žalovaného, ale co se týče výdajů žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně, místo toho, aby ověřila žalobcovo tvrzení, výdaje žalovaného stanovila za pomocí statistických modelů a částky normativních nákladů na bydlení, kdy tímto způsobem dospěla k částce 10 065 Kč. Žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalovaného vysvětlení uvedení výdajů na bydlení, které žalovaný uvedl v nevěrohodně nízké výši a jejich doplnění a také chtít po žalovaném uvedení dalších zbytných i nezbytných nákladů na živobytí včetně osobních údajů jako je počet členů jeho domácnosti atd. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízké uvedené náklady na bydlení a absenci uvedení nákladů na životní potřeby ve spojení s jeho závazky a jejich plněním a zároveň výší příjmu, která se může zdát být dostačující pro plnění dalšího závazku, ale celkově by se závazkové zatížení přiblížilo až polovině výdajů žalovaného. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.
21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 130 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 120 890,60 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 120 890,60 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne [datum].
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 343,60 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 580 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 477,90 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání dne [datum]) a z částky 3 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 250 Kč ve výši 5 302,50 Kč.
24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.