Výrok
I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 43 780 Kč se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 43 780 Kč od [datum] do zaplacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 82 666,45 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 623,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 687,91 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 47 881,4 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 12 % ročně z částky 4 101,4 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 43 780 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 126 446,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], z níž následně nabyl pohledávku postoupením. Tvrdil, že před poskytnutím úvěru ve výši 50 000 Kč jeho právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, když zjišťoval a ověřoval její rodinné, majetkové a pracovní poměry, příjmy a závazky prostřednictvím zákaznické karty, pracovních a příjmových dokladů, výpisů z účtu a lustrace insolvenčního rejstříku. Na základě zjištěných údajů dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet, a teprve poté s ní smlouvu uzavřel. Žalovaná současně potvrdila správnost a úplnost poskytnutých údajů. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, přestala hradit sjednané splátky a dlužnou částku ani přes výzvy neuhradila2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími sjednanými platbami v celkové výši 110 115 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 5 244 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že poskytla úplné a pravdivé údaje potřebné pro posouzení své úvěruschopnosti a že byla schopna splnit své závazky ze smlouvy.6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr bydlela v nájemním bytě, dosáhla učňovského vzdělání a jako zdroj příjmů uvedla výkon práce na základě dohody o provedení práce. Jako zaměstnavatele označila [právnická osoba]. Současně uvedla vlastní čistý měsíční příjem ve výši 7 958 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 27 200 Kč. V zákaznické kartě nebyly evidovány závazky z kreditních karet ani úvěry či zápůjčky u jiných společností. K ověření údajů byly předloženy pracovní smlouva a výpisy z bankovních účtů. Žalovaná současně čestně prohlásila, že disponuje příjmem umožňujícím řádné splácení úvěru, nezamlčela žádné podstatné skutečnosti, není vůči ní vedeno insolvenční ani exekuční řízení a nejsou jí známy okolnosti, které by jí bránily v řádném splácení požadovaného úvěru.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila dne [datum] společnosti [Jméno žalobkyně]. pohledávky vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru, včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených.8. Soud dále zjistil, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovanou byla zahrnuta mezi postoupené pohledávky, přičemž žalobce dovozoval svou aktivní věcnou legitimaci právě z tohoto postoupení.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila společnosti [Jméno žalobkyně]. pohledávky vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených.10. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla pod pořadovým číslem [hodnota] vedena i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota].11. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na společnost [Jméno žalobkyně]., přičemž výše pohledávky ke dni postoupení činila 139 570,02 Kč.12. Z přehledu plateb (tabulky umoření) soud zjistil, že žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Na úhradu dluhu žalovaná postupně zaplatila celkem 6 220 Kč, přičemž poslední platbu provedla dne [datum]. Po této úhradě činil nesplacený zůstatek jistiny 47881,40 Kč.13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 138 534,51 Kč do [datum]. Současně ji upozornil na možnost uzavření dohody o splátkách a na případné soudní vymáhání pohledávky.14. Z obsahu předžalobní výzvy soud dále zjistil, že podle evidence původního věřitele činila ke dni [datum] dlužná jistina částku 47 881,40 Kč a dlužný poplatek částku 53 565,05 Kč, přičemž žalovaná do postoupení pohledávky uhradila pouze 6 220 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [Jméno žalobkyně]., o čemž byla žalovaná vyrozuměna.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.23. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč zaplatit 5 244 Kč měsíčně. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla příjem 7 559 Kč, kdy byl tvrzen ještě další příjem domácnosti, ale nebylo specifikováno od jaké osoby by měl být a v jakém vztahu s osobou je a takový příjem nebyl ani ověřován. Jako výdaje uvedla žalovaná 2 000 Kč, přičemž zároveň uvedla, že vyživuje jednu osobu. Výdaje nebyly nijak ověřovány. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě při naprosté absenci ověřování jakýchkoliv výdajových položek hospodaření žalovaného lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).24. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Absence podložení výdajové stránky hospodaření žalované spolu se skutečností, že příjem žalovaná uvedla nízký a splátka závazku měla činit 5 244 Kč tedy objektivně vedla k důvodné pochybnosti o jejích schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.25. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 43 780 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 43 780 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.26. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne [datum].27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.28. Povinnost k plnění byla stanovena v prodloužené pariční lhůtě třiceti s ohledem na výši pohledávky (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).