Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 820 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení, částku ve výši 5 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 332 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení a částku 8 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 225 Kč od 4. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný jakožto provozovatel vozidel RZ [SPZ] ode dne 26.10.2023 do 24.12.2023 a jakožto provozovatel vozidla RZ [SPZ] za období 29.11.2023 do 29.1.2024 a jakožto provozovatel vozidla SPZ [SPZ] za období 3.10.2023 do 25.3.2024 neměl k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně požaduje uhradit příspěvek ve výši 2 820 Kč a 5 332 Kč a 8 225 Kč, který se skládá z částky vypočtené vynásobením příslušné zákonné denní sazby počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Žalobkyně má pak rovněž nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou z pohledávek. Celkem tedy 17 277 Kč. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených účastníky ve smyslu § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Na základě listinných důkazů ( sdělení odboru dopravy [adresa] ze dne23.1.2025, informací z registru motorových vozidel ze dne 14.3.2024 a 7.2.2024) soud zjistil, že žalovaný byl evidován jako vlastník vozidla RZ [SPZ] ode dne 26.10.2023 do 24.12.2023 a vozidla RZ [SPZ] za období 29.11.2023 do 29.1.2024 a vozidla SPZ [SPZ] za období 3.10.2023 do 25.3.2024. Dle evidence žalobkyně žalovaný neměl ve výše uvedených obdobích k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu doručenou dne 1.3.2024 a 9.4.2024 a 4.6.2024 k úhradě zákonného příspěvku za uvedené období a nákladů na jeho uplatnění ( výzvy k úhradě příspěvku). Ve výzvě stanovená lhůta pro uhrazení základu příspěvku a nákladů na jeho uplatnění marně uplynula. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému upomínku ze dne 30.9.2024 ( předžalobní výzva).
5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPO“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené ( písm. a)), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (písm. b)).
6. Podle § 4 odst. 1 ZPO vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5).
7. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.
8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle ZPO. Bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem vozidel, u kterých nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti RZ [SPZ] ode dne 26.10.2023 do 24.12.2023 a RZ [SPZ] za období 29.11.2023 do 29.1.2024 a SPZ [SPZ] za období 3.10.2023 do 25.3.2024. Výše příspěvku za 60 nepojištěných dní při denní sazbě 47 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.) činí 2 820 Kč. Výše příspěvku za 62 nepojištěných dní při denní sazbě 86 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.) činí 5 332 Kč. Výše příspěvku za 175 nepojištěných dní při denní sazbě 47 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.) činí 8 225 Kč. Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán. V souvislosti s uplatněním pohledávky vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení příspěvku ve výši 300 Kč. Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán. V souvislosti s uplatněním pohledávky vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení příspěvku ve výši 300 Kč. Nebylo naopak tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku zaplatil. Soud proto vyhověl žalobkyni co do zaplacení částky 17 277 Kč a rovněž co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 277 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.