4 C 22/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit celkovou částku 34 938,16 Kč s příslušenstvím. Celkem se žalovaná částka skládala z těchto jednotlivých nároků: částka 7 228,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 192,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 261,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 7 228,36 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 12% ročně z částky 4 428,36 Kč od [datum] do zaplacení, částku 27 709,8 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 191,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 947,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 27 709,8 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 10,4 % ročně z částky 25 789,8 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [banka]. s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s kreditním rámcem 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté splácet v minimálních splátkách ve výši 2 % z částky vyčerpané za minulý měsíc. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a v důsledku porušení smluvních povinností využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného ve smluvních podmínkách, dne [datum] smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného okamžité úhradě dlužné částky, kdy zároveň na základě smluvních podmínek přistoupila k úročení poskytnuté částky ve výši 12 % ročně. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 7 681,78 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 428,36 Kč, poplatků ve výši 2 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 261,08 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 192,34 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané finanční prostředky splácet ve formě pevných měsíčních splátek spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,40 % ročně. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a v důsledku porušení smluvních povinností využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného ve smluvních podmínkách a dne [datum] smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 29 849,32 Kč s příslušenstvím, kdy žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 25 789,80 Kč jako dlužnou jistinu, 1 920 Kč za dlužné poplatky, 947,84 Kč za kapitalizované úroky a 1 191,68 Kč za kapitalizované úroky z prodlení. Dne [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně uvedla, že posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru, že její právní předchůdkyně jednak provedla lustraci žalovaného pomocí interních i externích databází (BRKI, NRKI, SOLUS, Insolvenční rejstřík a další), jednak si od žalovaného vyžádala informace o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, pracuje v gastronomii u zaměstnavatele [právnická osoba]., celkový měsíční příjem činí 25 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči jiným osobám. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zkoumala další závazky žalovaného, kdy bylo zjištěno, že vůči právní předchůdkyni žalobkyně má závazky ve výši splátek 2 321,60 Kč měsíčně a externí pak ve výši splátek 5 481 Kč měsíčně v případě smlouvy prvé a interní splátky ve výši 0 Kč a externí ve výši 405 Kč v případě smlouvy druhé. Co se týče výdajů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně započítala jednak výdaje tvrzené žalovaným, dále částku životního minima a normativní výdaje na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně pak dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [banka]. smlouvu dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splácet pravidelnými splátkami ve výši 2 % z vyčerpaného kreditního rámce, nejméně pak 200 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, RPSN činilo 12,68 %. Smlouva dále obsahuje sazebník poplatků, podmínky čerpání, splácení a ostatní ujednání smluvních stran. Na konci smlouvy je u jména žalovaného vyvedený vlastnoruční podpis, provedený pomocí podpisového tabletu, součástí smlouvy je pak i formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru a vydání karty ze dne [datum] včetně dispozic, žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [banka]. smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 56 000 Kč, kdy první čerpání úvěru bylo sjednáno na 45 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 176,00 Kč spolu úhradou za pojištění úvěru ve výši 105 Kč. Úroková sazba byla sjednána 10,40 % ročně, RPSN činilo 12,08 % (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a žádost o úvěr [Název služby]).

4. Z produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku banky a úrokového lístku banky soud zjistil, že jde o dokumenty přikládané právní předchůdkyní žalobkyně ke smlouvám o úvěru a kreditní kartě obsahující kompletní smluvní podmínky, ceníky a další ujednání. Zejména bod 44b písm. i) podmínek, kde je upravena možnost výpovědi smlouvy Bankou pro porušení podmínek.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, přílohy 1 k ní, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání soud zjistil, že dni [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke kreditní kartě č. [číslo smlouvy] z důvodu porušení smlouvy a vyzvala jej k úhradě částky 7 489,44 Kč.

7. Z výpovědi smlouvy soud zjistil, že dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopis, ve kterém mu oznámila zesplatnění úvěru č. [č. účtu] ke dni [datum] a vyzvala jej, aby do [datum] zaplatil dlužnou částku 28 737,86 Kč.

8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení celkové částky 40 816,60 Kč do [datum].

9. Z karty klienta ke smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že jde o dokumenty vytvořené právní předchůdkyní žalobkyně, které obsahují informace, které poskytl žalovaný při sjednávání úvěru a přehled jeho dosavadních závazků. Žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 22 902 Kč měsíčně, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z účtu, je zaměstnán na dobu neurčitou, celkové příjmy domácnosti činí 25 000 Kč, je svobodný, žije v pronajatém domě nebo bytě, nevyživuje žádné osoby, dosavadní interní splátky činí 2 321,60 Kč a externí 5 481 Kč a požadovaná výše úvěru činí 15 000 Kč.

10. Z potvrzení o výše příjmů soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. jako kuchař s průměrným měsíčním čistým příjmem 24 945 Kč.

11. Z platební historie soud zjistil, že jde o výpis čerpání a splácení úvěru ze smlouvy č. [číslo smlouvy] a že pohledávka ke dni [datum] činil celkem 28 737,86 Kč.

12. Z karty klienta soud zjistil, že jde o dokumenty vytvořené právní předchůdkyní žalobkyně, které obsahují informace, které poskytl žalovaný při sjednávání úvěru a přehled jeho dosavadních závazků. Žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 24 945 Kč měsíčně, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladu o příjmu, je zaměstnán na dobu neurčitou, celkové příjmy domácnosti činí 25 000 Kč, je svobodný, žije v pronajatém domě nebo bytě, nevyživuje žádné osoby, dosavadní interní splátky činí 0 Kč a externí 405 Kč a požadovaná výše úvěru činí 56 000 Kč.

13. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně předložila výpisy z účtu za období od ledna 2019 do roku 2025. Soud dále zjistil, že co se týče příjmové stránky hospodaření žalovaného na tomto účtu, tak je jako příjem evidována mzda ve průměrné výši 22 479 Kč, vedle ní jsou zde pak nahodilé příjmové položky od jiných fyzických osob ve výši nižších tisícikorun a v únoru navíc i dávka nemocenského pojištění v celkové výši 5 709 Kč. Co se týká výdajových položek, tak z výpisu z účtu vyplývají výběry z bankomatů, platby v potravinách, restauracích, kadeřnictví či dalších internetových obchodech. Z nutných výdajů se zde měsíčně opakuje částka 1 500 Kč uvedená jako „výživné [jméno FO] “, dále částka 846 Kč za pojištění [právnická osoba], 1 000 Kč jako platba elektřiny a 11 000 Kč jako nájemné.

14. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě soud zjistil, že jde o výpisy za období od [datum] do [datum] ke smlouvě č. [číslo smlouvy], kdy se zde pravidelně objevují částky po splatnosti a celková dlužná částka se pohybuje nejčastěji v řádu vyšších jednotek tisíců.

15. Z platební historie – výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že jde o historii čerpání a splácení na úvěrovém účtu ke smlouvě č. [číslo smlouvy] za období od [datum] do [datum].

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

25. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnuté úvěry v celkové výši 56 000 Kč a 15 000 Kč na kreditní kartě zaplatit celkem 1 176 Kč a alespoň 200 Kč měsíčně. Ověřen byl v případě nároku I. příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím potvrzení o zaměstnání a výpisů z účtu žalovaného. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 22 479 Kč. Co se týče výdajů žalovaného s tím, že splácí další závazek v podobě zápůjčky (v celkové výši 2 321,60 Kč u právní předchůdkyně žalobkyně a 5 481 Kč externě u prvého nároku a externě 405 Kč měsíčně u druhého nároku), už samotné výdaje na bankovním účtu žalovaného ukazují, že pouhé výdaje na nájem, pojištění, elektřinu a výživné činí 14 346 Kč. Vedle toho však měl žalovaný dle výpisu z účtu i další výdaje a pravidelné měsíční výpisy prokazují v měsíčním období v záporných hodnotách.

26. V případě druhého nároku ze smlouvy ze dne [datum] nedošlo k ověření výdajů prostřednictvím výpisů z účtu, kdy s ohledem na nedostatek ověření tvrzení žalovaného nelze dovodit, že by byla tak splněna povinnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřit schopnost žalovaného závazek zaplatit, když ověřené údaje o osobních poměrech žalovaného absentují. Právní předchůdkyně žalobkyně se však nedostatečně zabývala dalšími poměry žalovaného i v případě smlouvy ze dne [datum]. K ověření schopnosti splácet byl doložen výpis z účtu, ze kterého vyplynula výše nájemného, úhrady za energie, výživné a další položky, přičemž s ohledem na zůstatky na účtu na konci zúčtovacího období, výše závazků i trend navyšování závazků od roku 2019, zde nebyl prostor pro poskytování dalších úvěrů žalovanému, pokud by nedošlo k zásadní příjmové změně na jeho straně, byť se jednalo o úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze označit jako řádné zjišťování a správné vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

27. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít v případě nároku II. V případě nároku I došlo k chybnému a minimálně předčasnému vyhodnocení schopnosti splácet závazek žalovaným. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

28. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému (v případě nároku I.) částku 15 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 4 428,36 Kč. V případě nároku II. žaloby pak žalobkyně poskytla žalovanému částku 56 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 25 789,80 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 4 428,36 Kč (výrok I.) a částky 25 789,80 Kč (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

29. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že nárok z titulu bezdůvodného obohacení se stal splatným vyhlášením rozsudku, proto i úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 829,02 Kč, přičemž tato částka představuje 35,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 398 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 938,16 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci ( jednání u soudu dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 350 Kč ve výši 1 123,50 Kč (výrok IV.).

31. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.