Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 785 971,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 785 971,18 Kč od [datum] do zaplacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 233,68 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 853 605,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 64 546,6 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 64 177,8 Kč od 3.1. do [datum], s úrokem ve výši 12% ročně z částky 844 445,7 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 12% ročně z částky 844 445,7 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 800 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 14,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 13 120 Kč, kdy poslední splátka byla sjednána na [datum]. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 853 605,88 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 844 445,70 Kč a poplatků v celkové výši 9 160,18 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný byl i dříve jejím klientem, který chtěl tímto úvěrem zároveň zkonsolidovat své dva stávající úvěry a k uzavření došlo prostřednictvím internetového bankovnictví, kam se žalovaný přihlásil prostřednictvím aplikace [název], kdy ověření totožnosti proběhlo pomocí bezpečnostní metody [název]. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 35 000 Kč a výdaje činí 8 000 Kč plus 4 000 Kč za nájem. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně bankovní účet žalovaného a výdaje stanovila na základě sdělených informací za pomocí normativního modelu na 17 060 Kč. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že nikoliv, ale z interních systémů žalované vyplynulo, že žalovaný již splácí revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 5 000 Kč a dva běžné spotřebitelské úvěry se splátkami celkem 10 982 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, konkrétně občanem Rumunska, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.
4. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 13 120 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla jednána na den [datum]. Smluvní úrok činil 14,99 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 16,32 % a úvěr měl být vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Smlouva obsahuje u jména žalovaného na konci informaci, že byla podepsána elektronickým podpisem (smlouva ze dne [datum] a sazebník poplatků).
5. Z potvrzení o poskytnutí finančních produktů soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částky 800 000 Kč v celkem třech platbách na účet vedený u žalobkyně.
6. Ze záznamu o zaplacených splátkách soud zjistil, že žalovaný na splátkách uhradil celkem 14 028,82 Kč.
7. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný načerpal úvěr ve výši 800 000 Kč dne [datum].
8. Z výpisu zadaných operací soud zjistil, že jde o dokument, který obsahuje informace o každé jedné konkrétní operaci provedené přes aplikaci [název] a v klientském centru dne [datum] žalovaným.
9. Ze souhrnu procesu o uzavření úvěru soud zjistil, že jde o excelovou tabulku vytvořenou zaměstnankyní žalobkyně, která obsahuje proces podepsání, respektive uzavření smlouvy v kanálu „[název] “ žalovaným, který se do tohoto kanálu přihlásil, a svoji totožnost ověřil přes aplikaci [název]. To vše dne [datum], kdy jeden z kroků v tabulce uvedených je i samotné uzavření smlouvy.
10. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu a výdajích. Žalovaný uvedl průměrný měsíční čistý příjem 35 000 Kč, kdy toto tvrzení si měla žalobkyně ověřit z výpisu z účtu a výdaje ve výši 8 000 Kč plus 4 000 Kč na nájemné, kdy pro jejich ověření kombinovala žalobkyně údaje sdělené klientem s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů. Žalovaný měl do žádosti dále uvést splátky ve výši 0 Kč, přičemž žalobkyně zjistila, že žalovaný již má revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 5 000 Kč a dva další úvěry se splátkami celkem 10 982 Kč měsíčně.
11. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného, vedeného u žalobkyně za období od [datum] do [datum]. Soud dále zjistil, že jako příjem se opakuje mzda od [právnická osoba] ve výši průměrně 33 971 Kč měsíčně, co se týče výdajů, krom běžných plateb v potravinách, restauracích či u čerpacích stanic v proměnlivé výši od nižších desetikorun po nižší tisícikoruny se zde také často opakují platby na e-shopech, platby za různá předplatná, nebo blíže neidentifikovatelné platby přes platební brány. Významné jsou i výběry hotovosti ve výši nižších tisícikorun a také položky s názvem „Inkaso úvěru“ v částkách kolem 500 Kč, případně 5 000 Kč, které se opakují několikrát měsíčně. Z výpisu z účtu vyplývá i, že příchozí a odchozí platby na účty jiných fyzických osob v proměnlivé výši. Obecně pak soud zjistil, že žalovaný na účtech hospodařil tak, že počáteční i konečný zůstatek se každý měsíc pohyboval nanejvýš kolem tisícikoruny.
12. Z upomínky k úhradě soud zjistil, že dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému dopis, ve kterém jej vyzvala k úhradě částky 46 992 Kč se kterou se aktuálně nacházel po splatnosti a upozornila jej, že pokud tak neučiní, bude muset přistoupit k zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení o prohlášení celého úvěru za splatný soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zesplatnila celý úvěr, kdy žalovanému tuto skutečnost oznámila a vyzvala jej k plnění.
14. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu na částku 984 019,17 Kč s příslušenstvím.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
25. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně zjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
26. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 800 000 Kč zaplatit 13 120 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 33 971 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 8 000 Kč plus 4 000 Kč na bydlení měsíčně s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, žalobkyně však, místo toho aby odstranila pochybnosti, které z hospodaření žalovaného na jeho účtu plynuly, využila univerzální model, pomocí kterého vypočetla měsíční životní a normativní náklady na bydlení, kdy tímto způsobem dospěla k částce 17 060 Kč. Z výpisů z účtu je však vidět, že žalovaný i přes to, že s ohledem na výši jeho příjmů, hospodaří s nízkými zůstatky na konci zúčtovacích období.. Žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalovaného vysvětlení některých položek jeho hospodaření. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na nízké uvedené náklady na bydlení a další životní potřeby, které byly (alespoň co se týče dalších nákladů žalovaného) zcela v rozporu s tím, co vyplynulo z hospodaření žalovaného na bankovním účtu. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
27. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.
28. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 800 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 785 971,18 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 785 971,18 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
29. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne 10. 3. 2024.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 233,68 Kč, přičemž tato částka představuje 43,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 34 145 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 853 605,88 Kč sestávající z částky 11 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 252 Kč za cestovné v částce 352 Kč (cesta veřejnou dopravou na trase [adresa] v částce 170 Kč a zpátky v částce 182 Kč) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 012 Kč ve výši 10 502,52 Kč (výrok III.).
31. Povinnost k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě třiceti dnů, z důvodu výše částky, kterou má žalovaný jakožto spotřebitel uhradit (§ 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.