Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 483 316,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 920,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 483 316,40 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 467 586 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 10 902,40 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 52 003 Kč.
Odůvodnění
1. Ve výše uvedené věci se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 483 316,4 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. dne [datum]. Dle žalobkyně se žalovaný zavázal poskytnutou částku 460 159 Kč splatit v pravidelných splátkách společně s úrokem ve výši 13,99 % ročně. Jelikož žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti, byl úvěr zesplatněn dopisem ze dne [datum]. Následně byla pohledávka z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný má bydliště hlášené dle ISZR i živnostenského rejstříku na adrese [adresa]. Soud tedy uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě měla v době uzavřené smlouvy žalobkyně jako poskytovatel služby bydliště, resp. místo ústřední správy (viz čl. 19 Nařízení Řím I), v České republice. Rozhodné je právo české.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne [datum], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 460 159 Kč, kterou měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7 629 Kč společně s úrokem ve výši 13,99%. Úvěr byl poskytnut částečně i na konsolidaci trvajících závazků. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a sazebník poplatků. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že pro porušení splátkových podmínek byl úvěr žalovaného zesplatněn a byla požadována k úhradě celá částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností od [datum]. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že mu na účet byla připisována od [právnická osoba] [právnická osoba] částka v rozmezí 19 000 Kč – 22 000 Kč. Dále z účtu žalovaného odcházelo inkaso úvěru ve výši 5 723 Kč. Dále z účtu je vedena jako odchozí položka nájem 4 700 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, z níž ji vyplývala povinnost poskytnout žalovanému částku 460 159 kč a žalovaný měl povinnost splácet částku společně se sjednaným úrokem ve výši 13,99% ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Soud uzavřel, že [právnická osoba]. ověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že on sám uvedl rozhodné skutečnosti, které byly ověřeny výpisy z účtu datovanými před poskytnutí úvěru. Z těchto výpisů došlo k ověření hospodaření žalovaného, jeho příjem, výdaje na nájem a další životní potřeby. Pro porušení povinností žalovaným došlo k zesplatnění celého úvěru a [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. vzniklo právo na zaplacení celé dlužné jistiny s úroky z úvěru a poplatky vyplývajícími z porušení povinností žalovaného. Jelikož v řízení nebylo žalovaným tvrzeno ani prokazováno, že došlo k úhradě těchto částek, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 003 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 333 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 483 316,40 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 000 Kč ve výši 5 670 Kč.