Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 665 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 665 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 970,02 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 429,85 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 20 035,02 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 689,62 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 635,02 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 970,02 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 560,84 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 21 635,02 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč. Poskytnutou částku měl žalovaný řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný celkem od žalobkyně obdržel částku 29 427 Kč a uhradil částku 12 762 Kč. Žalovaný však přestal úvěr řádně a včas splácet a ke dni [datum] zesplatnil celý úvěr Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném žalovanou částku, která se skládá z částky 20 035,02 Kč jako neuhrazenou jistinu, částky 600 Kč představující náklady na vymáhání a částky 1 000 Kč představující smluvní pokuty. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a další informace za účelem výpočtu MLS klienta (částky, která klientovi zbude po odečtení po odečtení mandatorních výdajů). Žalobkyně z tvrzení žalovaného zjistila, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 40 000 Kč a že žalovaný splácí externí závazky ve výši 11 186 Kč. žalobkyně se pak především odkazuje na užití automatizovaných modelů výpočtu úvěruschopnosti.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. Částka 29 427 Kč měla být vyplacena jako kupní cena na výrobek Samsug televizor. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuálně dlužné částky. Smluvní úrok činil 26,28 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Úvěrových podmínkách. RPSN činilo 16,32 %. Smlouva dále obsahuje informace o žalovaném, konkrétně to, že je svobodný, jde o zaměstnance se základním vzděláním s průměrným měsíčním čistým příjmem 40 000 Kč žijící ve vlastním domě nebo bytě s výdaji na bydlení 5 000 Kč (smlouva ze dne [datum] a Úvěrové podmínky).
4. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že jde o historii splácení žalovaného, kdy žalovaný celkem načerpal 29 427 Kč, a to dle smlouvy na nákup televize Samsung, kdy je uvedeno, že podpisem smlouvy budou peněžní prostředky na výrobek a celkem uhradil 12 762 Kč.
5. Z karty klienta soud zjistil, že jde o dokument specifikující úvěr a osobu klienta (žalovaného) obsahující informaci o tom, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem 40 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 23 000 Kč.
6. Z ověření bonity MLS soud zjistil, že jde o dokument k smlouvě č. [číslo smlouvy] sloužící k ověření bonity klienta. Dokument dále obsahuje tabulku obsahující příjmy a výdaje klienta a druhou tabulku obsahující příjmy a výdaje jeho domácnosti. Jako příjem je zde uvedená „částka z žádosti“ 40 000 Kč, jako výdaje pak životní minimum ve výši 4 470 Kč a externí splátky 11 186 Kč. v druhé tabulce jsou pak uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč a celkové splátky 20 930 Kč.
7. Z NRKI zprávy soud zjistil, že bylo zjištěno, že žalovaný má závazky ve výši 579 276 Kč, se splátkou 11 186 Kč měsíčně a splátkou ve výši 7 658 Kč po splatnosti.
8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k uhrazení částky 22 766,08 Kč.
9. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu na částku 23 076,65 Kč.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč splácet měsíčně 4 % z aktuálně dlužné částky. Zjišťován byl pouze příjem žalovaného, jehož ověření však žalobkyně nedoložila. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 40 000 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak tam žalobkyně zjišťovala pouze splátky dalších úvěrů ve výši 11 186 Kč, další výdaje žalovaného však zkoumány nebyly a žalobkyně se spokojila se započítáním částky životního minima. Žalobkyně si měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším vyžádat od žalovaného další konkrétní údaje o pravidelných měsíčních výdajích a ověřit je i z důvodu splátek dle NRKI a splátce po splatnosti, která ze zprávy vyplynula. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.
21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 427 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 16 665 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 16 665 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne [datum].
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 560,84 Kč, přičemž tato částka představuje 30,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,45 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 34,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 635,02 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.