5 C 12/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2016 smlouvu o osobní kreditní kartě č. [tel. číslo], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně vydala žalovanému kreditní kartu a umožnila mu opakovaně čerpat jejím prostřednictvím úvěr až do výše 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané výše úvěru, splatných k 25. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila dluhy z úvěru za splatné ke dni 18. 6. 2024. Žalobkyně se po žalovaném domáhala neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9 398,09 Kč, poplatků ve výši 2 500,56 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu do 17. 9. 2024 ve výši 1 328 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 17. 9. 2024 ve výši 372,61 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 9 398,09 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 398,09 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh žalobkyni neuhradil ani po zaslané upomínce.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Žalobkyně na základě písemné žádosti vydala žalovanému kreditní kartu, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané částky, minimálně však 100 Kč, splatných ke každému 25. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 21,99 % ročně (prokázáno žádostí o osobní kreditní kartu, smlouvou o osobní kreditní kartě č. [tel. číslo], standartními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má celkové příjmy ve výši 21 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 6 800 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o osobní kreditní kartu). Žalovaný finanční prostředky čerpal, ale nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami. Žalobkyně proto poskytování úvěru ukončila, čímž se zbylá část dluhu stala splatnou ke dni 18. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (prokázáno dopisem ze dne 4. 6. 2024 včetně kopie obálky, výpisy z úvěrového účtu žalovaného). Žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil ani po předžalobní výzvě (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 6. 2024 včetně kopie podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku z jistiny úvěru za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od 18. 9. 2024) do zaplacení, a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 21,99 – 14,75 = 7,24 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen ohledně části požadovaného příslušenství, a proto ji náleží plná náhrada v řízení účelně vynaložených nákladů a daně z přidaného hodnoty, neboť její zástupce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),- 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.