Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 715 875,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 715 875,85 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 924,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 161 463,12 Kč a úroku ve výši 12,2 % ročně z částky 724 800 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 101 784,39 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Petra Maška, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 24. 8. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 724 800 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,2 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr ověřila žalobkyně v případě příjmů z dokumentů předložených žalovanou a v případě výdajů na základě interního ekonomického modelu. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11 859,85 Kč splatných k 17. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas a byla tak v prodlení s úhradou anuitních splátek, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od smlouvy a celý zbytek úvěru se tak stal splatným k 18. 12. 2023. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 724 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu od 24. 8. 2023 do 18. 12. 2023 ve výši 31 318,17 Kč a za dobu od 19. 12. 2023 do 17. 10. 2024 ve výši 130 144,95 Kč, smluvního úroku ve výši 12,2 % ročně z částky 724 800 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení. Přes výzvu žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně má sídlo na území jiného členského státu a žalovaná je státní občankou Mongolska, jedná se tak o subjekty cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky.
4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalované, která svou neúčast na jednání ani neomluvila.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet bezhotovostním převodem částku 724 800 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 96 splátek) ve výši 11 859,85 Kč ke každému 17. dni v měsíci (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku včetně tlumočnické doložky, smlouvou o vedení účtu ze dne 21. 8. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek, smlouvou o hotovostním úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne 21. 8. 2023 včetně obchodních podmínek a sazebníku poplatků, žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru, výpisem z účtu žalované).Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši 25 370 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení činí 3 500 Kč měsíčně a na splátky úvěrů vynakládá měsíčně 8 511 Kč, z toho 5 000 Kč na úvěr, který žádala konsolidovat (prokázáno žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru, zprávou CBCB, výpisy z účtů žalované u [Anonymizováno] a [právnická osoba], potvrzení o příjmu).Žalovaná nehradila úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, a dostala se do prodlení s více než dvěma splátkami. Dosud na dluh zaplatila celkem 8 924,15 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila dluhy z úvěru za splatné ke dni 18. 12. 2023 a vyzvala žalovanou k jejich úhradě (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 18. 12. 2023 včetně dodejky, výpisem z účtu žalované [Anonymizováno]). Přes výzvu žalovaná pohledávku v zažalované výši nezaplatila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2024 včetně podacího archu).
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
13. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalované, když jí bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů a výpisy z účtů žalované s přijatými platbami mzdy od zaměstnavatele. Žalobkyně dále žalovanou prověřovala v databázi CBCB, aby zjistila míru zadluženosti žalované a ověřila, zda žalovaná není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Takto zjistila, že žalovaná hradí měsíčně na splátkách dvou úvěrů celkem částku 8 511 Kč, z toho splátky ve výši 5 000 Kč měly být konsolidovány v úvěru poskytnutém žalobkyní. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalované. Žalobkyně mezi výdaje žalované zahrnula pouze náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, které ovšem přes jejich nápadně nízkou hodnotu z žádných dokladů neověřovala. Namísto toho statistickými metodami stanovila celkové životní náklady žalované na 8 360 Kč měsíčně. Takový postup sám o sobě nelze zcela zavrhnout, avšak vzhledem k výši poskytnutého úvěru a poměrům žalované, která je nemajetnou zadluženou cizí státní příslušnicí s příjmy na úrovni minimální mzdy, nelze takový postup shledat v tomto případě dostatečným. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
14. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalované, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.
15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované i stran její výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni pouze poskytnuté peněžní prostředky (724 800 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (8 924,15 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla neúspěch jen ohledně nepatrné části předmětu řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 28 992 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, doplnění žaloby ze dne 19. 2. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 25. 3. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 11 220 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025),- 1 359 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volvo S80, reg. zn. [SPZ], při cestě Praha - Kutná Hora a zpět o celkové vzdálenosti 146 Km, při ceně 35,80 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.,- 900 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce šesti započatých půlhodin po 150 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu),- 12 633,39 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení v částce 101 784,39 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).