Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 744,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 744,11 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne [datum] byla žalovanému vystavena faktura za poskytnutou zdravotní péči v rámci jeho hospitalizace od [datum] do [datum] na Anesteziologickém oddělení v odštěpném závodě žalobkyně v [právnická osoba]. Cenu poskytnutých zdravotních služeb ve výši 4 744,11 Kč, splatnou dne [datum], vyúčtovala žalovanému dokladem č. [číslo faktury]. Tuto úhradu za zdravotní péči žalobkyně požaduje po žalovaném jako nepojištěném cizinci, neboť v uvedeném období nebyl v ČR zdravotně pojištěn. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Jelikož je žalovaný příslušníkem Ukrajiny, zabýval se soud svou mezinárodní příslušností a dospěl k závěru, že dle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) je pravomocný ve věci rozhodnout.
3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
6. Žalobkyně dne [datum] vystavila žalovanému fakturu č. [číslo faktury] znějící na částku 4 744,11 Kč, která byla splatná dne [datum], přičemž se jednalo o doúčtování výkonů provedených při hospitalizaci žalovaného na Anesteziologickém oddělení, které probíhalo ve dnech od [datum] do [datum] (prokázáno fakturou č. [číslo faktury]). Žalovaný, jakožto cizinec neměl sjednáno zdravotní pojištění v České republice. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní výzvě (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně kopie obálky).
7. Podle § 2636 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) (1) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. (2) Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.
8. Podle § 13 odst. 1 č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZP“) ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud (a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, (b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, (c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.
9. Podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZZS“) pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.
10. Podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS, pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.
11. Podle § 45 odst. 2 písm. a) a b) ZZS poskytovatel je povinen (a) informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, (b) zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak, aby byl seznam přístupný pacient; to neplatí pro poskytovatele lékárenské péče.
12. S ohledem na zjištěné skutkové závěry soud vyhodnotil nárok uplatněný žalobkyní jako důvodný. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že projednávaný nárok je třeba posuzovat jak v rovině práva veřejného, tak i soukromého. Co se týče soukromoprávní roviny projednávaného nároku, vzal soud v úvahu, že se žalovanému s jeho souhlasem a po poskytnutí poučení ve smyslu § 2638 odst. 1 o. z. ve spojení s § 45 odst. 2 písm. a) a b) ZZS, dostalo lékařské péče specifikované shora. Žalovaný s poskytnutím lékařské péče a souvisejících služeb souhlasil s vědomím, že není účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Z titulu sjednané smlouvy o péči o zdraví se tak žalovaný vědomě zavázal náklady poskytnuté lékařské péče a hospitalizace uhradit z vlastních prostředků, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 ZVZP a contrario ve spojení s § 2636 odst. 2 o. z. vědomě nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Přičemž výši nákladů lékařské péče žalobkyně legitimně vyčíslila ve výši 4 744,11 Kč, žalovaný toto k datu splatnosti neuhradil, v důsledku čehož se ve smyslu § 1968 o. z. ocitnul v prodlení, a žalobkyně tudíž předmětný nárok vůči žalovanému oprávněně, ve smyslu § 1969 o. z., uplatnila cestou soudního řízení. Mimo to soud konstatuje, že žalobkyni právo na zaplacení nárokovaného plnění svědčí bez ohledu na sjednání příslušné smlouvy o péči o zdraví, neboť je založeno přímo ze zákona, konkrétně z § 41 odst. 1 písm. c) ZZS ve spojení s § 3029 odst. 2 o. z., kdy je v dané věci plnění za poskytnuté lékařské úkony vymáháno vůči osobě, která ačkoli ve smyslu § 13 odst. 1 ZVZP a contrario nebyla účastna v systému veřejného zdravotního pojištění, navzdory sdělenému poučení, poskytnutí lékařské péče a hospitalizaci neodmítla.
13. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. je žalovaný povinen zaplatit úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem částku 1 000 Kč, a to za dva úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby) a za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.