Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]., IČ [IČO] (původní věřitel) a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek (dle rámcové smlouvy z [datum]) vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím webové stránky www.creditportal.cz, dle kterých byly žalovanému dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši ([částka] v případě slevy) [částka] (bez slevy) do [datum], avšak na tuto pohledávku původní věřitelky neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a uzavřela shora uvedenou smlouvu o úvěru. Za období od postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu, žalovaný také nehradil ničeho (ani po odeslání předžalobní výzvy). Žalobkyně tedy požadovala [částka] (sestávající z dlužné jistiny [částka] a poplatku zahrnující úrok a náklady ve výši [částka]), zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním soudu se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které mu původní věřitelka poskytla dne [datum] finanční částku [částka] na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal vrátit úvěr s příslušenstvím ([částka]) do [datum].
4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu původní věřitelky č. [č. účtu] vydána na účet žalovaného č. [č. účtu] částka [částka] s uvedením, že jde o zápůjčku [č. účtu] a s variabilním symbolem rodným číslem žalovaného.
5. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že v květnu 2022 byla z účtu č. [č. účtu] připsána na účet žalovaného č. [č. účtu] částka [částka] s variabilním symbolem rodným číslem žalovaného.
6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. seznamu pohledávek obsahujícího pohledávku za žalovaným má soud za prokázáno, že pohledávka byla z původní věřitelky postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a podacího lístku z [datum] má soud za prokázáno, že postoupení bylo řádně oznámeno žalovanému.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího lístku z [datum], soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu [částka] dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, dne [datum].
9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný s původní věřitelkou uzavřeli dne [datum] distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému [částka] a tyto poskytla a žalovaný se zavázal vrátit [částka] do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil ničeho.
10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), což bylo žalovanému původní věřitelkou notifikováno dle § 1 882 o. z. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. §§ 1 824 a 2 395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný měl tyto vrátit v celkové částce [částka] (což představuje jistinu [částka], poplatek zahrnující smluvní úrok [částka]). Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda původní věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitelka tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení uvedla pouze obecně, že úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a ani tato tvrzení nedoložila důkazními návrhy. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona (nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru). Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto původní věřitelka z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku [částka], pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho je tedy z neplatné smlouvy podle § 2 991 o. z. povinen uhradit žalobkyni částku [částka] (této jistiny úvěru se žalobkyně domáhá). Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s §§ 1 968 a 1 970 o. z., úrok z prodlení byl přiznán ode dne [datum] v návaznosti na upomínku žalobkyně ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky ve lhůtě do 3 dnů. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 11,75 % ročně, tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nelze přiznat úrok vyšší. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.