Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne [datum]. Žalovaný se mimo jiné zavázal pro případ prodlení s nezaplacením jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Karviné č. j. [spisová značka], ze dne [datum]. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty ve výši [částka] a [částka]. Částka ve výši [částka] představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], a to za období prodlení žalovaného s úhradou této částky do [datum]. Předmětným rozhodnutím Okresního soudu v Karviné bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil.
2. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu v tomto řízení odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a sjednaný úrok. Schopnost žalovaného úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladech o příjmu žalovaného a prohlášení žalovaného. Obsahem spisu je úvěrová smlouva č. [hodnota] vymezující práva a povinnosti účastníků při poskytnutí úvěru žalovanému ve výši [částka]. Dále je obsahem spisu listina označená jako Hodnocení klienta, z níž je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru kalkulovala příjem žalovaného ve výši [částka], započetla výdaje ve výši životního minima [částka] a výdaje na bydlení ve výši [částka]. Z detailů plateb obsažených také ve spise je patrno, že žalobkyně měla informaci o výši příjmu žalovaného za měsíce [Anonymizováno]. Z výpisu z registru NRKI je zřejmé, že žalovaný byl hodnocen skóre [Anonymizováno], čemuž odpovídá slovní ekvivalent klienta z nejlepšího segmentu.
3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. O příjmech žalovaného měla žalobkyně informace z listin předložených žalovaným, avšak v otázce výdajové se spokojila pouze s výší životního minima a naprosto nepravděpodobně nízkými tzv. ostatními náklady (včetně nákladů na bydlení) ve výši [částka]. Žalobkyně tak neměla žádnou reálnou představu o alespoň základních životních výdajích žalovaného. Z tohoto důvodu nemá soud za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Přes poučení, které se žalobkyni dostalo ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, žalobkyně žádné další důkazy k prokázání této skutečnosti nenavrhla. Žalobkyně tak neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat smluvního nároku na zaplacení smluvní pokuty plynoucího z neplatné smlouvy. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.