Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta dne , datum[částka] částka, převodem na účet žalovaného, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, který úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaný dosud uhradila jen částku [částka], nereagoval ani na předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny ke dni [datum] náhradní formou doručení dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. do jeho datové schránky, z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , později se změnou názvu na [Anonymizováno] (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. [hodnota] prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno], dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému převodem na jeho účet č. [č. účtu] vyplatit úvěr do limitu [částka], termín splatnosti byl dojednán do [datum]. Soudu předložená listina datovaná dnem [datum] nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného listina neměla žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy ze strany žalovaného. Provedení verifikační platby žalobkyně netvrdila. Z výpisu z účtu banky soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a dne [datum] banka zaevidovala příchozí platbu z účtu [Anonymizováno] ve výši [částka]. Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi věřitelem [právnická osoba].[IČO] IČO, jako postupitelem a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, v níž nebyla uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky oznámil postupitel žalovaného v dopise ze dne [datum], jež byl poštou odeslán na adresu evidovaného trvalého pobytu žalované ve stejný den. V dopise bylo uvedeno, že původní věřitel postoupil pohledávku společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, a ta následně dne [datum] ji postoupila žalobkyni. Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi [právnická osoba].[IČO] IČO, jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky. Listina nazvaná žalobkyni jako „seznam“ obsahující jména fyzických osob a označení smluv, nebyla připojena k žádné postupní smlouvě a ani z jejího obsahu nebylo zjistitelné, zda je součástí některé z žalobkyní předložených postupních smluv. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě částky [částka] ve lhůtě „do tří dnů“ a zaslal ji poštou ve stejný den žalovanému na evidovanou adresu trvalého pobytu.
4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v projednávané věci nadána aktivní věcnou legitimací. Žalobkyně neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi (hmotněprávní úkon je vůči dlužníkovi účinný od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, viz např. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2704/2012). Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Soudu předložené smlouvy o cesi neobsahovaly identifikaci pohledávky za žalovaným. Oznámení o cesi nebylo žalovanému doručeno, žalobkyně prokázala jen jeho odeslání. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalobkyně neprokázala, že je právním nástupcem původního věřitele. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.