Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr, tento nesplácel úvěr dle dohody, banka proto vyzvala žalovaného k úhradě celé částky s úroky s účinností ke dni [datum], právní předchůdce postoupil pohledávku dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě nedošlo.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne [datum] náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] byla mezi žalovaným jako klientem nepodnikající fyzickou osobou a [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále také jen „banka“ nebo „původní věřitel“) jako bankou uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, obsahem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši [částka] splatného v [Anonymizováno] splátkách po [částka] (částka včetně pojistného ve výši [částka]) měsíčně, úvěr byl sjednán ve výši 11,3 % ročně, žalovaný listinu podepsal biometricky pomocí technologie [Anonymizováno]. Stejným způsobem žalovaný dne [datum] podepsal žádost o úvěr. V žádosti byly označeny doklady totožnosti a poměry žalovaného, k nimž sdělil, že je [Anonymizováno], bydlí [Anonymizováno], [Anonymizováno], má [Anonymizováno] vzdělání, od [datum] byl zaměstnaný jako [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, na dobu určitou do [datum] se mzdou [částka] čistého měsíčně za poslední tři měsíce, celkový příjem domácnosti byl uveden ve výši [částka], žalovaného nezbytné měsíční náklady byly uvedeny ve výši [částka]. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti všeobecných produktových podmínek banky účinných ke dni [datum]. Z listiny nazvané [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání shora uvedené smlouvy individuálně, vyšla z jeho příjmu ověřeného z běžného účtu a z informací přímo od žalovaného, žalovaný nesplácel jiné závazky, měl „ostatní výdaje“ ve výši [částka], jeho podíl na nákladech na bydlení byl bankou definován ve výši [Anonymizováno] %. Vlastní metodikou banka dospěla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr částkou [částka]. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr ve výši [částka] čerpal v celé výši dne [datum], za celou dobu zaplatil jen [částka] splátkami za dobu od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno], od [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl v prodlení se splácením a dne [datum] byl celý dluh zesplatněn. K zesplatnění došlo dopisem ze dne [datum], v němž banka vyzvala žalovaného k zaplacení částky [částka] do [datum]. Dopis byl žalovanému odeslán poštou dne [datum] na adresu [adresa]. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka] do 15 dnů od odeslání výzvy. Z poštovního archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne [datum] na adresu trvalého pobytu i na adresu v [Anonymizováno]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že banka jako postupitel postoupila společnosti [Anonymizováno] [IČO] IČO, jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy.
4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplynulo, že věřitel se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy a tak, jak tyto byly zjištěny, umožňovaly žalovanému úvěr za dohodnutých podmínek splácet. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky je v souladu s § 2395 o. z. Pokud pak žalovaný nezaplatil žalobkyni sjednané splátky úvěru řádně a včas, ocitl se dle § 1968 věty první o. z. v prodlení a je podle § 1970 věty první o. z. povinen platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky. Přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které na uplatnění svého práva účelně vynaložil v celkové výši [částka]. Částku tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po [částka] dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), celkem [částka], náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem [částka]. K náhradě náleží i náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce [částka].