Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka], co do úroku kapitalizovaného za dobu od 7. 4. 2020 do 20. 2. 2023 ve výši [částka], co do úroku ve výši 13,6 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, a co do úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 7. 4. 2020 do 20. 2. 2023 ve výši [částka] a dále ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele, společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 7. 4. 2020, na jejímž základě byl žalovanému původním věřitelem z úvěrového účtu žalovaného poskytnut úvěr ve výši [částka] převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 13,6 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod., přičemž bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši [částka], dále žalovaný uvedl další příjem domácnosti ve výši [částka] měsíčně čistého. Výpočet disponibilních zdrojů žalovaného byl proveden tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ ve výši [částka] a dále bylo dále zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr interní závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a externí závazky se splátkou ve výši [částka]. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, původní věřitel tedy využil svého práva a v souladu s produktovými podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši, a to ke dne 20. 2. 2023. Za dobu trvání úvěrové smlouvy žalovaný na svůj dluh původnímu věřiteli uhradil částku v celkové výši [částka]. Následně původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 postoupil pohledávku za žalovaným společnosti I-Xon a.s., která následné smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně se tedy proti žalovanému domáhá úhrady celkové dlužné částky ve výši [částka] skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] a dlužných smluvních poplatků ve výši [částka] (tj. 2x poplatek za upomínku ve výši [částka] + poplatek za zesplatnění ve výši [částka]). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného ke dni splatnosti úvěru, tj. za dobu od 7. 4. 2020 do 20. 2. 2023, ve výši [částka] a dále ve výši 13,6 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, a úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 7. 4. 2020 do 20. 2. 2023 ve výši [částka] a dále v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 5. 2024, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené zástupkyně žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli prostřednictvím mobilní aplikace dne 7. 4. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 13,6 % ročně v 72 anuitních měsíčních splátkách po [částka] s tím, že výše poslední anuitní splátky při řádném splácení bude činit [částka]. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila [částka]. Úvěr měl být poskytnut na běžný účet žalovaného č. [č. účtu], úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. V případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru Expres půjčka ze dne 7. 4. 2020). Úvěr ve výši [částka] byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 7. 4. 2020 (prokázáno platební historií smlouvy a výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu]). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši [částka], který měl být ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí u rodičů a má dvě vyživované osoby, celkový čistý příjem domácnosti činí [částka]. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima klienta. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek [částka] a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazek se splátkou [částka]. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil (prokázáno vyjádřením společnosti [právnická osoba]. k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 11. 4. 2024). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši [částka] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od dubna 2020 do září 2023). Dne 22. 2. 2023 původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 20. 2. 2023 a vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] nejpozději do 8. 3. 2023. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 23. 2. 2023 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 2. 2023 a podacím poštovním archem ze dne 23. 2. 2023).
4. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti I-Xon a.s., která předmětnou pohledávku dále postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 25. 9. 2023 a dne 9. 10. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 13. 10. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 a podacím archem ze dne 26. 9. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 a podacím archem ze dne 9. 10. 2023). Dne 9. 10. 2023 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši [částka] nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy, výzva byla zaslána žalovanému dne 9. 10. 2023 (prokázáno výzvami k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2023 a podacím archem ze dne 9. 10. 2023). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednanými poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 72 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši [částka], který měl být ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši [částka] měsíčně a informace o externích splátkách ve výši [částka], přičemž u dalších výdajů žalovaného vycházel z částky životního minima a statistických modelů. K prokázání svých tvrzení žalobkyně tvrzení žalobkyně předložila soudu pouze výsledek lustrace žalovaného ohledně výše splátek dalších závazků, žádné listiny prokazující skutečnost, že se původní věřitel zabýval skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich ověřením, nebyly soudu předloženy ani navrženy k důkazu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku.
6. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného s řádnou odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
7. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku [částka], pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena dle ust. § 1879 o. z., poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však na svůj dluh před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši [částka]. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky [částka] (poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] – úhrada ve výši [částka]). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky [částka], a to ode dne 19. 9. 2023, když žalovaný byl sice k vrácení jistiny úvěru vyzván oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 2. 2023 (se lhůtou k plnění nejpozději do 8. 3. 2023), žalobkyně však žalobou požadovala pouze úhradu úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 7. 4. 2020 do 20. 2. 2023 ve výši [částka] a dále v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení (tzn. za dobu od 21. 2. 2023 do 18. 9. 2023 nebyl nárok na úrok z prodlení uplatněn), a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
8. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.