117 C 133/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2024 omezenou částečným zpětvzetím žaloby ze dne 23. 12. 2024 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 48 287,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 12. 12. 2022 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i poplatek ve výši 24 332 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 914 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny zápůjčky a poplatku v 52 týdenních splátkách po 1 045 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 12. 2023. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši 3 150 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne 29. 12. 2022. Ke dni 14. 5. 2023 činil dluh žalovaného na jistině částku 28 195,74 Kč a na poplatku částku 20 091,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky 48 287,18 Kč, kdy se jedná o dlužnou jistinu ve výši 28 195,74 Kč a dlužný poplatek ve výši 20 091,44 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 28 195,74 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 12. 12. 2023 do 29. 7. 2024, ve výši 2 961,16 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení z dlužné jistiny, tj. z částky 28 195,74 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 6. 1. 2023 do 29. 7. 2024, ve výši 6 708,24 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 5. 2025, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 12. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 22 408 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 14 914 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 994 Kč (částka za komfortní splácení činí 2 994 Kč a částka za flexibilní splácení činí 3 000 Kč) a dále doplňkovým pojištěním ve výši 1 924 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 54 332 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 1 045 Kč, přičemž poslední splátka činí 1 037 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 12. 2022 a Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Před poskytnutím úvěru byla s žalovaným vyplněna zákaznická karta, dle které byl žalovaný zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 26 095 Kč, nevyživoval žádnou osobu, byl svobodný, žil s rodiči, další příjmy domácnost neměla, odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 10 000 Kč, další závazky nesplácel. K ověření svých poměrů měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2022 (prokázáno zákaznickou kartou-žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 12. 2022). Žalovaný na však svůj dluh uhradil částku v celkové výši 3 150 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 7. 2024 spolu s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 68 706,06 Kč do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 16. 8. 2024 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku ze dne 16. 8. 2024). Výzvou k plnění ze dne 31. 10. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ve výši 60 801,19 Kč nejpozději do 15. 11. 2024 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 a podacího lístku ze dne 31. 10. 2024).

4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s poplatkem a pojistným v celkové výši 24 332 Kč ve sjednaných 52 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu-žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 12. 2022, která však tato tvrzení neprokazuje. Z této listiny pouze vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 26 095 Kč, výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty ve výši 10 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány, byl svobodný, žil s rodiči, neměl žádnou vyživovací povinnost, další příjmy domácnosti nebyly uvedeny. Touto listinou nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly příjmy a výdaje žalovaného řádně zjištěny a ověřeny, výdaje žalovaného nejsou ani specifikovány, dokumenty k ověření majetkových poměrů žalovaného nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřoval jiným způsobem. Žalobkyně, ač poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku, svá tvrzení v tomto směru nedoplnila a žádné další důkazy nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 o. z. absolutně neplatná, tudíž k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 30 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 3 150 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 26 850 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč – úhrada ve výši 3 150 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 26 850 Kč, a to ode dne 1. 9. 2024, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024. V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 21. 8. 2024 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 31. 8. 2024. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.