Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 448 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronicky prostřednictvím klientské zóny dle článku X. smlouvy uzavřena dne 28. 11. 2023 smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v souladu s čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 4 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 1. 2024, kterou vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný však své závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 2. 2024, kterou opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Ani na základě upomínek však žalovaný splátku splatnou dne 15. 2. 2024, případně další splátky úvěru, řádně neuhradil. Žalobkyni tedy nezbylo, než přistoupit k zesplatnění úvěru a vyzvat žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do zesplatnění úvěru, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, a to přípisem ze dne 21. 7. 2024. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na zaslání upomínky č. [hodnota] a upomínky č. [hodnota] po 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení. Na předžalobní upomínku ze dne 21. 7. 2024 žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 16. 7. 2025 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 28. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky v úhrnné výši 20 000 Kč, a to na účet žalovaného číslo [č. účtu] do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli současně s úrokem ve výši 20 % ročně, tj. ve výši 48 000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 4 000 Kč inkasem ze svého běžného účtu. Nejpozději měla být celková částka ve výši 68 000 Kč uhrazena do 15. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena elektronicky, distančně, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, souhlas se smlouvou žalovaný vyjádřil tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč dne 29. 11. 2023 se zprávou pro příjemce „S tímto souhlasím z návrhem smlouvy č. [hodnota] “. Přílohou č. [hodnota] této smlouvy je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy svobodný, měl jedno vyživované děti, byl zaměstnán s příjmem 17 483 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, jednorázové závazky neměl, žádné pravidelné finanční závazky nesplácel (prokázáno vyhotovením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] ze dne 28. 11. 2023 a předsmluvními informacemi). Dne 28. 11. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet č. [č. účtu] (prokázáno detailem pohybu-bezhotovostní platbou ze dne 28. 11. 2023). Dne 20. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení splátky částky 4 000 Kč + poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč, tj. celkem 4 500 Kč. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 20. 1. 2024 na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno upomínkou č. [hodnota] ze dne 20. 1. 2024 a e-mailem ze dne ze dne 20. 1. 2024). Dne 5. 2. 2024 vyzvala žalobkyně opětovně žalovaného k uhrazení splátky částky 4 000 Kč + poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč a za 2. upomínkou ve výši 500 Kč, tj. celkem 5 000 Kč. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 5. 2. 2024 na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno upomínkou č. [hodnota] ze dne 5. 2. 2024 a e-mailem ze dne 5. 2. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě částky v celkové výši 46 120,71 Kč nejpozději do 4. 8. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru, oznámením o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 7. 2024 a přiloženým podacím lístkem ze dne 21. 7. 2024).
4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 11. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně předala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s úrokem v celkové výši 48 000 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu č. [hodnota] úvěrové smlouvy, tato listina však tato tvrzení neprokazuje. Z této listiny pouze vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 17 483 Kč, výdaje žalovaného měly být tvořeny náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, další výdaje žalovaného nejsou uvedeny, další závazky nesplácel, byl svobodný, měl vyživovací povinnost k jedné osobě. Touto listinou nemá soud za prokázané, že žalobkyní byly příjmy a výdaje žalovaného řádně zjištěny a ověřeny, ostatní výdaje žalovaného nejsou ani specifikovány, dokumenty k ověření příjmu a výdajů žalovaného nebyly soudu předloženy, rovněž nebyla dostatečně zjištěna a ověřena vyživovací povinnost žalovaného, nebyl předložen ani výsledek lustrace žalovaného v bankovních či nebankovních registrech a databázích, ani nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřovala jiným způsobem. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatná, přičemž se k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 20 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to dle tvrzení žalobkyně částkou v celkové výši 4 000 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 16 000 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč – úhrada ve výši 4 000 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 16 000 Kč, a to ode dne 5. 8. 2024, když žalovaný byl sice částečně k vrácení jistiny vyzván upomínkou ze dne 20. 1. 2024 a 2. upomínkou ze dne 5. 2. 2024, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné jistiny úvěru až ode dne 5. 8. 2024 (dle předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2024) a soud je žalobou vázán. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 60 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 20 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 413 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dvou úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení a sepis předžalobní výzvy) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen AT), ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednoho úkonu právní služby po 400 Kč (sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 273 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 60 % představuje 1 448 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.