Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 131 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 131 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Co do částky 2 458,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 373,62 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 11 989,51 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 458,51 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 151 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 13 589,51 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným, po řádném prověření jeho úvěruschopnosti, dne 11. 11. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na základě níž poskytla žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 21 135 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 10 004 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr ke dni 31. 12. 2024 zesplatněn a žalovaný byl dopisem ze dne 31. 12. 2024 vyzván k úhradě celého úvěru včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaný na výzvu nereagoval a po zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovanou pohledávku tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 11 989,51 Kč, přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných a uhrazených částek, dále dlužné náklady na vymáhání v celkové výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek požadované v souladu s hl. 9 § 1 úvěrových podmínek v celkové výši 1 000 Kč (500 Kč za každou dlužnou splátku). Příslušenství pohledávky tvoří kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby, tj. ode dne 1. 1. 2025 do 7. 4. 2025, ve výši 1 373,62 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 ve výši 364,99 Kč a následně úrok z dlužné jistiny úvěru ve výši 12,75 % ročně za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvní pokuty za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení. Na předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 12. 8. 2025 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení byla dne 11. 11. 2023 uzavřena smlouva o revolvingové úvěru Šikovný účet č. [hodnota], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 12 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně, úvěr byl sjednán bez pojištění. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 4 % z dlužné částky měsíčně. V případě prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, případně ve výši dlužné splátky, pokud je splátka nižší než 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru Šikovný účet č. [hodnota]). Dle potvrzení o ověření bonity klienta vystaveného žalobkyní vycházela žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet z informací uvedených v úvěrové smlouvě, dle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 34 000 Kč, byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádné děti, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 15 500 Kč (výdaje na bydlení 10 500 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč), splácel další závazky po 5 505 Kč měsíčně. Žalovaný měl být lustrován v registru ISIR, MNCR a CEE s negativním výsledkem. Byly zjištěny další tři exitující závazky žalovaného, žalovaný měl dále podánu jednu žádost o splátkový úvěr, jedna jeho žádost byla odmítnuta a šest žádostí bylo odvoláno (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru Šikovný účet č. [hodnota], úvěrovou zprávou, kartou klienta a potvrzení o ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 7. 4. 2025). Za dobu od 11. 11. 2023 do 31. 12. 2024 vyčerpal žalovaný z poskytnutého revolvingového úvěru částku v celkové výši 21 135 Kč, poté již nečerpal ničeho. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 10 004 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Dne 31. 12. 2024 vyzvala žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou závazků žalovaného ke splacení celého úvěru včetně příslušenství v celkové výši 14 301,85 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2024 a podacím archem ze dne 2. 1. 2025). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu doporučeně dne 17. 1. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2025 a podacím archem ze dne 17. 1. 2025). Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 11. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpanou částku a splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % a sjednaným pojistným v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu téměř žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. Tvrzení uvedená v žalobě jsou pouze obecného charakteru a nevztahují se konkrétně k žalovanému a výsledku přezkumu jeho úvěruschopnosti. Z karty klienta a potvrzení o ověření bonity klienta vystaveného žalobkyní dne 7. 4. 2025 vyplývá, že žalobkyně při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jim sdělených údajů, aniž by bylo tvrzeno či prokázáno, že příjmy a výdaje žalovaného byly blíže specifikovány a ověřeny. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, přičemž k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 21 135 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 10 004 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 11 131 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 21 135 Kč – úhrada ve výši 10 004 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 11 131 Kč, a to ode dne 15. 1. 2025, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván výzvou žalobkyně ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2024, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do 14. 1. 2025. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 44 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 19 % uplatněného nároku (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 615 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 44 % představuje 1 151 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.