117 C 464/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky v celkové výši 20 705,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 6. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované neúčelový, nezajištěný úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, který je počítán z dlužné jistiny úvěru a stává se jeho připsáním k jistině úvěru její součástí, a spolu s dalšími poplatky v souladu se smlouvou a ceníkem žalobkyně, a to ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci inkasem z běžného účtu žalované. Před uzavřením dané úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalované. Žádost žalovaná učinila skrze klientské call centrum, v žádosti uvedla svůj příjem ve výši 16 848 Kč, který žalobkyně ověřila z výpisů z jejího běžného účtu. Žalovaná v žádosti uvedla své výdaje v nulové výši a nájemné ve výši 10 000 Kč, proto žalobkyně vycházela ze statistického údaje o životních a normativních výdajích, které v průměru pro ČR v té době činily 14 334 Kč. Žádné předchozí závazky žalované nebyly zjištěny. Žalobkyně v tomto směru porovnávala pravidelné příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky, přičemž zohlednila všechny interní a externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB, kdy tímto prověřením nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by neposkytnutí úvěru žalované odůvodňovaly. Žalobkyně tedy před poskytnutím úvěru vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda žalovaná bude schopna úvěr plnit, přičemž dospěla k závěru, že je v možnostech žalované úvěr splatit a žádost žalované o poskytnutí úvěru byla schválena. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, opakovaně se dostávala do prodlení s plněním splátek, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do zesplatnění úvěru. Celkem žalovaná na svůj dluh žalobkyni uhradila pouze 5 402,03 Kč. Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné splátky po splatnosti, avšak bezúspěšně. Proto žalobkyně využila svého práva a ke dni 3. 3. 2024 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné jistiny. Dlužná částka ve výši 20 705,97 Kč je složena dlužnou jistinou úvěru ve výši 18 496,48 Kč a dlužnými poplatky ve výši 2 209,49 Kč (tj. 1 800 Kč poplatky za prodlení + 409,49 Kč sjednané pojistné za období listopad 2023 až únor 2024), dále žalobkyně požadovala po žalované úhradu sjednaného úroku z dlužné jistiny úvěru ve výši 14,75 %, který kapitalizovala za dobu od 4. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 1 843,90 Kč a dále ve výši 19,99 % ročně z částky 18 496,48 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala za dobu od 4. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 1 826,31 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dlužných poplatků, tj. z částky 20 705,97 Kč, za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni do podání žaloby neuhradila, nereagovala ani na předžalobní výzvu zaslanou jí zástupcem žalobkyně.

2. Podáním doručeným soudu dne 4. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 5,24 % ročně z částky 18 496,48 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení. Soud tedy v souladu s tímto úkonem žalobkyně řízení dle s ust. § 96 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednáním, které bylo ve věci nařízeno na den 20. 3. 2025 se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti omluveného zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:Dne 5. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 19,99 % ročně splatit žalobkyni ve 25 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 20. 7. 2023, poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 7. 2025. Úvěr měl být se souhlasem žalované splácen inkasem z jí určeného bankovního účtu. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě (prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne 5. 6. 2023). K přezkumu úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalované za období od 5. 12. 2022 do 31. 5. 2023, ze kterého byl ověřen příjem žalované od [právnická osoba] za měsíce listopad 2022 až duben 2023 v průměrné výši 16 099 Kč, žádost o poskytnutí úvěru a informace z CCB, dle kterých žalovaná neměla ke dni 4. 6. 2023 žádné existující kontrakty (prokázáno částečným výpisem z účtu žalované za období od 5. 12. 2022 do 31. 5. 2023 a výpisem z CCB ze dne 4. 6. 2023). Úvěr byl čerpán v plné výši dne 5. 6. 2023, a to v částce 20 000 Kč. Žalovaná za období od 5. 6. 2023 do 31. 12. 2023 uhradila žalobkyni celkem 5 402,03 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalované č. [č. účtu] za období od 5. 6. 2023 do 31. 12. 2023 a podklady pro soudní řízení). Výzvou ze dne 31. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 5 087 Kč nejpozději do 3. 3. 2024 (prokázáno Poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2024 a poštovním podacím archem ze dne 6. 2. 2024). Ke dni 3. 3. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyhotovila přípis, kterým žalovanou o zesplatnění úvěru informuje. Tento přípis byl žalované odeslán dne 7. 3. 2024 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2024 a poštovním podacím archem ze dne 7. 3. 2024). Výzvou ze dne 21. 10. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 24 209,42 Kč nejpozději do 5 dnů od doručení této výzvy, výzva byla žalované odeslána dne 22. 10. 2024 (prokázáno Oznámením o právním zastoupení -výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 10. 2024 a podacím archem ze dne 22. 10. 2024). Z dalších k důkazu provedených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.

5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalované žalobkyní dne 5. 6. 2023 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalované ve výši 15 000 Kč ověřeného na základě výpisu z jejího běžného účtu, a informace o neexistenci dalších závazků žalované, přičemž u výdajů žalované vycházela ze statistického údaje o životních a normativních výdajích, které v průměru pro ČR v té době činily 14 334 Kč. Skutečné výdaje žalované nebyly žalobkyní zkoumány ani ověřeny. Z výpisu z účtu žalované byl ověřen pouze příjem žalované za měsíce listopad 2022 až duben 2023, z výpisu z CCB bylo zjištěno, že žalovaná nemá další existující kontrakty, výsledky lustrace žalované v dalších bankovních a nebankovních registrech nebyly soudu předloženy. Navíc žalobkyně sama potvrdila, že se nezabývala skutečnými výdaji a životními náklady žalované a vycházela pouze ze statistického údaje o průměrných životních a normativních nákladech v ČR. Je tedy zřejmé, že žalobkyně před uzavřením nezkoumala s řádnou odbornou péčí profesionála na finančním trhu úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 20 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou v celkové výši 5 402,03 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 14 597,97 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč – úhrada ve výši 5 402,03 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení, a to z dlužné částky 5 087 Kč, a to ode dne 4. 3. 2024, když žalovaná byla k vrácení tohoto peněžitého plnění vyzvána výzvou ze dne 31. 1. 2024 se lhůtou k plnění do 3. 3. 2024, a ze zbývající částky 14 597,97 Kč ode dne 16. 3. 2024, když k úhradě celé částky byla žalovaná vyzvána rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2024. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje rozhodnutí za doručené dne 12. 3. 2024 a za přiměřenou lhůtu k plnění považuje soud lhůtu v trvání tří dnů ode dne doručení, tj. do 15. 3. 2024. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či povolení plnění ve splátkách.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 24 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 38 % uplatněného nároku (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 281 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 829 Kč, tří úkonu právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 24 % představuje 547 Kč a k této částce byla žalovaná zavázána.