117 C 470/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 43 298,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 1. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému účelový, nezajištěný úvěr v celkové výši 43 500 Kč, jehož účelem byla konsolidace půjček a úvěrů v minulosti poskytnutých žalovanému a vymezených v čl. 2.2 smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně, který je počítán z dlužné jistiny úvěru a stává se jeho připsáním k jistině úvěru její součástí, a spolu se sjednanými poplatky v souladu se smlouvou a ceníkem žalobkyně, a to ve 96 pravidelných měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr měl být se souhlasem žalovaného splácen inkasem z jím určeného bankovního účtu. Před uzavřením dané úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, přičemž v tomto směru je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace v minulosti žalobkyní poskytnutých úvěrů, tj. ke splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do nového úvěru a nájemné ve výši 7 500 Kč. Žádost žalovaný učinil fyzicky na pobočce banky, v žádosti uvedl svůj příjem ve výši 20 730 Kč, který žalobkyně ověřila z výpisů z jeho běžného účtu. Žalovaný v žádosti uvedl své výdaje v nulové výši, toto žalobkyně neakceptovala a vycházela ze statistického údaje o životních a normativních výdajích, které v průměru pro ČR v té době činily 11 989 Kč. Dále byly zjištěny dva předcházející úvěry žalovaného u původního věřitele, a to kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč se splátkou 150 Kč a hotovostní úvěr s orientační splátkou 975 Kč, který byl následně předmětnou úvěrovou smlouvou konsolidován. Žalobkyně v tomto směru porovnávala pravidelné příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky, přičemž zohlednila všechny interní a externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB, kdy tímto prověřením nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by neposkytnutí úvěru žalovanému odůvodňovaly. Žalobkyně tedy před poskytnutím úvěru vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda žalovaný bude schopen úvěr plnit, přičemž dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit a žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla schválena. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, opakovaně se dostával do prodlení s plněním splátek, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do zesplatnění úvěru. Celkem žalovaný na svůj dluh žalobkyni uhradil pouze 17 086 Kč. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné splátky po splatnosti, avšak bezúspěšně. Proto žalobkyně využila svého práva a ke dni 3. 1. 2024 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné jistiny. Dlužná částka ve výši 43 298,60 Kč je tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 41 208,60 Kč a dlužnými poplatky ve výši 2 090 Kč, dále žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu sjednaného úroku z dlužné jistiny úvěru, který kapitalizovala za dobu od 4. 1. 2024 do 31. 8. 2024 ve výši 4 092,40 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 41 208,60 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala za dobu od 4. 1. 2024 do 31. 8. 2024 ve výši 4 075,83 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dlužných poplatků, tj. z částky 43 298,60 Kč, za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni do podání žaloby neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu zaslanou mu zástupcem žalobkyně dne 21. 8. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 26. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a v nepřítomnosti omluveného zástupce žalobkyně.

3. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:Dne 7. 1. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 43 500 Kč, který měl být částečně v částce 12 786 Kč použit na konsolidaci dřívějšího splátkového úvěru žalovaného poskytnutého žalobkyní a vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu], a ve zbývající části převodem na běžný účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 15,99 % ročně splatit žalobkyni ve 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 820 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 21. 2. 2022, poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 1. 2030. Úvěr měl být se souhlasem žalovaného splácen inkasem z jím určeného bankovního účtu. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Dle článku 8 smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného k řádné a včasné úhradě splátek tím, že se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě (prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne 7. 1. 2022). K přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalovaného za období od 21. 10. 2021 do 31. 12. 2021, ze kterého byl ověřen příjem žalovaného od [právnická osoba]. za měsíc říjen 2021 ve výši 24 914 Kč a za měsíc listopad 2021 ve výši 26 592 Kč, a žádost o poskytnutí úvěru, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný s příjmem ve výši 20 730 Kč, bydlí v nájmu, nájemné činí 7 500 Kč, ostatní výdaje má v nulové výši, splátky dalších závazků mimo žalobkyni nemá. Z registru CCB bylo zjištěno, že žalovaný má další úvěr u žalobkyně s úvěrovým limitem 30 000 Kč, splátky činí 975 Kč (prokázáno částečným výpisem z účtu žalovaného za období od 21. 10. 2021 do 31. 12. 2021, žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 1. 2022 a výpisem z CCB ze dne 31. 12. 2021). Úvěr byl čerpán v plné výši dne 7. 1. 2022, a to v částce 12 658,50 Kč na konsolidaci dřívějšího závazku žalovaného u žalobkyně, vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu] a v částce 30 841,50 Kč převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný za období od 7. 1. 2022 do 31. 12. 2023 uhradil žalobkyni celkem 17 086 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 7. 1. 2022 do 31. 12. 2023 a podklady pro soudní řízení). Výzvou ze dne 2. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4 488 Kč nejpozději do 3. 1. 2024 (prokázáno Poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 12. 2023 a poštovním podacím archem ze dne 5. 12. 2023). Ke dni 3. 1. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyhotovila přípis, kterým žalovaného o zesplatnění úvěru informuje, jeho odeslání žalovanému však nebylo soudu doloženo (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 1. 2024). Výzvou ze dne 21. 8. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 51 027,85 Kč nejpozději do 5 dnů od doručení této výzvy, výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 8. 2024 (prokázáno Oznámením o právním zastoupení -výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 8. 2024 a podacím archem ze dne 21. 8. 2024).

4. Z dalších k důkazu provedených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.

5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 7. 1. 2022 poskytnut úvěr ve výši 43 500 Kč, a to částečně na úhradu dřívějšího závazku žalovaného u žalobkyně a ve zbývající části bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 20 730 Kč ověřeného na základě výpisu z jeho běžného účtu, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 150 Kč a 975 Kč měsíčně, přičemž u dalších výdajů žalovaného vycházela ze statistického údaje o životních a normativních výdajích, které v průměru pro ČR v té době činily 11 989 Kč. Skutečné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní zkoumány ani ověřeny. Z výpisu z účtu žalovaného byl ověřen pouze příjem žalovaného za měsíc říjen a listopad 2021, z výpisu z CCB byl zjištěn jeden další závazek žalovaného se splátkou 975 Kč, výsledky lustrace žalovaného v dalších bankovních a nebankovních registrech nebyly soudu předloženy. Navíc žalobkyně sama potvrdila, že se nezabývala skutečnými výdaji a životními náklady žalovaného a vycházela pouze ze statistického údaje o průměrných životních a normativních nákladech v ČR. Je tedy zřejmé, že žalobkyně před uzavřením nezkoumala s řádnou odbornou péčí profesionála na finančním trhu úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 43 500 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 17 086 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 26 414 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 43 500 Kč – úhrada ve výši 17 086 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení, a to z dlužné částky 4 488 Kč, a to ode dne 1. 4. 2024, když žalovaný byl k vrácení tohoto peněžitého plnění vyzván výzvou ze dne 2. 12. 2023 se lhůtou k plnění do 3. 1. 2024, a ze zbývající částky 21 926 Kč ode dne 1. 9. 2024, když k úhradě celé částky byl žalovaný vyzván až výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 8. 2024. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 26. 8. 2024 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do pěti dnů ode dne doručení, tj. do 31. 8. 2024. Úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 488 Kč byl částečně kapitalizován za dobu od 1. 4. 2024 do 31. 8. 2024 v částce 437 Kč. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či povolení plnění ve splátkách.

7. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť oba účastníci v tomto řízení dosáhli téměř shodného procesního úspěchu (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí.