Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s ročním úrokem ve výši 10,35 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [jméno FO], s. r. o. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 10,35 %. V důsledku porušení smlouvy žalovaným původní věřitelka ke dni [datum] úvěr zesplatnila a od smlouvy odstoupila. Smlouvou ze dne [datum] původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh [částka]. Po postoupení žalovaný uhradil [částka]. Celkem žalovaný uhradil [částka]. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalovaného, že je svobodný, nikoho neživí, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník s příjmem [částka] měsíčně, přičemž příjem domácnosti činí [částka] měsíčně, nemá žádný úvěr v koncernu [jméno FO] a v registru NRKI a BRKI má závazky ve výši [částka]. Zohlednila pravidelné výdaje žalovaného v podobě nákladů na bydlení a zajištění životních potřeb, přičemž vycházela z právních předpisů a údajů sdělených žalovaným k velikosti své domácnosti a počtu vyživovaných osob. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] zahrnujícího provizi, náhradu administrativní práce a nákladů spojených s ukončením fixace úvěrových zdrojů, a smluvní pokuty ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se bránil tím, že onemocněl rakovinou a v důsledku toho nebyl schopen úvěr splácet, ani auto vrátit. [jméno FO] bylo nepojízdné a nepoužívané.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], splátkového kalendáře a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [jméno FO], s. r. o. zastoupenou prodejcem [právnická osoba]. a žalovaným dne [datum]. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] za účelem úhrady kupní ceny vozidla tov. zn. Dacia, model Logan, typ 1,4 LS Arctica, který byl vyplacen na účet prodávajícího. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 34,74 % ročně v 72 měsíčních splátkách včetně pojištění v celkové výši [částka]. Počínaje [datum] a konče [datum].
4. Z neoznačené listiny s vysvětlením, jakým způsobem byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, se screeny žádosti o úvěr a údaji o splátkách dle NRKI/BRKI a matričního listu klienta, soud zjistil, že původní věřitelka vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, tedy že žalovaný pracuje jako dělník s měsíčním příjmem ve výši [částka] u zaměstnavatele [právnická osoba]., a to na dobu neurčitou, je ženatý, celkový příjem domácnosti činí [částka]. Byla provedena kontrola dokladů žalovaného, kontrola žalovaného v registrech, byl zkontrolován zaměstnavatel žalovaného i kupované vozidlo. Přihlíželo se k výdajům žadatele, a to nákladům na bydlení a zajištění životních potřeb podle relevantních právních předpisů a informací žalovaného o velikosti jeho domácnosti a počtu vyživovaných osob.
5. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že původní věřitelka dne [datum] vyhotovila odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s účinností ke dni [datum].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s tím související dohody ze stejného dne, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] na žalobkyni.
7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Výzva byla odeslána [datum].
8. Z faktur, jimiž původní věřitelka účtovala žalovanému smluvní pokuty, dlužnou částku po zesplatnění a dlužné úroky, seznamu vydaných faktur a listiny označené pohyby na bankovních účtech, výsledného vyúčtování úvěrové smlouvy, upomínek a přehledu neuhrazených faktur, soud nečinil žádná skutkově a právně významná zjištění.
9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi [jméno FO], s. r. o. a žalovaným dne [datum]. Na jejím základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] za úrok 34,74 % ročně, který se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce v 72 měsíčních splátkách, v nichž byla zahrnuta i splátka pojistného, ve výši [částka]. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, pouze náhled do svého online systému s matričním listem obsahujícím žalovaným sdělené a původní věřitelkou zkontrolované údaje z dostupných registrů a vysvětlení, jak bylo při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet postupováno. Původní věřitelka vycházela ze sdělení žalovaného, že jeho jediným příjmem je mzda ve výši [částka] měsíčně a že dohromady má jeho domácnost příjem ve výši [částka]. Z předložených listin nebylo prokázáno, že by příjmy žalovaného původní věřitelka ověřovala. Ve vztahu k výdajům bylo naopak zjištěno, že vycházela z právních předpisů stanovících (patrně minimální) částku výdajů na bydlení a živobytí předpokládaných státem. K pochybnostem o bonitě žalovaného měl původní věřitelku vést nízký příjem žalovaného. Původní věřitelka tak dle názoru soudu jednala v rozporu s pravidlem zodpovědného úvěrování a smlouvu o úvěru tak posoudil jako neplatnou podle posledně citovaného zákonného ustanovení. Protože na základě neplatné smlouvy žalovaný uhradil původní věřitelce a následně i žalobkyni celkem [částka], byla žaloba zamítnuta.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.