130 C 62/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 896,99 s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu č. [hodnota] o úvěru ve výši [částka]. Předtím žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Úrok byl sjednán ve výši 16,6 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný porušil splátkový kalendář, žalobkyně proto ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Z důvodu prodlení žalovaného s více než 2 splátkami žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K prvnímu jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum], potvrzení o příjmu ze dne [datum], potvrzení zaměstnavatele a výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že žije sám v nájemním bytě, je svobodný, má základní vzdělání a je zaměstnán u [právnická osoba]. od [datum] na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Dále uvedl, že platí další splátky ve výši [částka] měsíčně, platí nájemné ve výši [částka] měsíčně a jiné pravidelné výdaje (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) nemá. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] a z výplatních lístků za měsíce duben, červen a červenec 2020 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na od [datum] po dobu dočasného přidělení k uživateli, základní hrubá měsíční mzda činila [částka].4. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] a výplatního lístku žalovaného za srpen 2020 soud zjistil, že majitelkou účtu je [jméno FO]. Na tento účet byla v srpnu 2020 vyplacena mzda žalovaného ve výši [částka]. Od zaměstnavatele žalovaného byla na tento účet v červnu 2020 vyplacena částka [částka]. Po výplatě této částky byla na účet žalovaného č. [č. účtu] postupně zaslána částka [částka] a na jiné účty částka [částka] s poznámkou „internet [jméno FO] “[částka] částka, s poznámkou „Lukáš el.“[částka] částka, s poznámkou „plyn Luky“ a částka [částka] s poznámkou „Lukáš nájem“. Po výplatě mzdy žalovaného v srpnu 2020 byla na účet žalovaného č. [č. účtu] postupně zaslána částka [částka] a na jiné účty částka [částka] s poznámkou „internet [jméno FO] “[částka] částka, s poznámkou „Lukáš el.“[částka] částka, s poznámkou „plyn Luky“ a částka [částka] s poznámkou „Lukáš nájem“.5. Z listiny vyhotovené žalobkyní a označené jako posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi a za využití statistických údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku [částka]. Zjistila, že žalovaný v době úvěrové žádosti splácel 3 úvěry mimo žalobkyni splátkami v celkové výši [částka] měsíčně.6. Ze smlouvy o úvěru, výpisů z úvěrového účtu a podkladů pre súdne konanie soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Úvěr byl sjednán ve výši [částka] a byl žalovanému vyplacen dne [datum] na jeho běžný účet č. [č. účtu] z pro ty účely zřízeného úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu]. Úrok byl stanoven ve výši 18,49 % ročně se zvýhodněnou sazbou v případě řádného splácení ve výši 16,6 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] od [datum] do [datum], a to formou inkasa z běžného účtu žalovaného. V případě řádného splácení měl žalovaný celkem zaplatit [částka]. V roce 2020 žalovaný uhradil [částka], z toho [částka] bylo započteno na jistinu a [částka] na poplatky. V roce 2021 žalovaný uhradil nepravidelnými splátkami [částka], z toho [částka] bylo započteno na jistinu a [částka] na poplatky. V roce 2022 uhradil žalovaný [částka], z toho [částka] na jistinu a [částka] na poplatky. V roce 2023 žalovaný uhradil [částka], z toho [částka] na jistinu a [částka] na poplatky.7. Z výzvy k úhradě celého dluhu ze dne [datum] a poslední výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a žalovaný dlužnou částku neuhradil.8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru ve výši [částka].9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobu je na místě zamítnout. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] do [datum]. Při řádném splácení úvěru měl žalovaný uhradit žalobkyni celkem [částka]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Za dobu od čerpání úvěru do konce roku 2023 uhradil celkem [částka]. Protože šlo v daném případě o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel soud posoudit platnost smlouvy v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Způsob, jakým žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, soud vyhodnotil jako nedostatečný. Žalobkyně předložila k důkazu výpisy z účtu [jméno FO], na který byla vyplacena mzda žalovaného za červenec 2020 a s největší pravděpodobností i mzda za květen 2020, a nezabývala se skutečností (alespoň z předloženého Posouzení úvěruschopnosti to nevyplývá), že z tohoto účtu byly pravděpodobně hrazeny skutečné výdaje na bydlení žalovaného v základní celkové výši přesahující [částka] a vypláceny peníze na další účet žalovaného č. [č. účtu]. Dle názoru soudu, jde o zjištění, které mělo žalobkyni vést k pochybnostem a k bližšímu zkoumání majetkových poměrů žalovaného. Současně to vede soud k závěru, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá shora citovaného zákona. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na vyčerpaný úvěr ve výši [částka] uhradil celkem [částka], nevznikla žalovanému povinnost podle věty třetí citovaného zákonného ustanovení vrátit žalobkyni jistinu spotřebitelského úvěru a soud žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.