Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 33 790 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení 33 790 Kč s odůvodněním, že v důsledku pracovního úrazu ze dne 4. 10. 2022 utrpěl poškození zdraví. Žalobce požadoval náhradu bolestného ve výši 18 750 Kč a náklady na léčení ve výši 15 040 Kč.
2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že žalobce dne 4. 10. 2022 při výkonu pracovní činnosti řidiče autobusu hrubě napadl cestujícího, proto mu bylo dáno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V řízení o určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru byla žalovaná úspěšná, bylo prokázáno, že žalobce napadl cestujícího a nikoliv naopak. Za těchto okolností případné poškození zdraví, které žalobce při této příležitosti utrpěl, nelze posoudit jako následky pracovního úrazu.
3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované jako řidič autobusu a dne 4. 10. 2022 napadl cestujícího na spoji linky číslo [hodnota] z [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Žalovaná dala žalobci z tohoto důvodu okamžité zrušení pracovního poměru přípisem ze dne 6. října 2022. Žalobce podal žalobu na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž Okresní soud v Karviné rozsudkem č.j. 25 C 163/2022–72 ze dne 25. července 2023 žalobu zamítl, rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě čj. 16 Co 37/2024–130 ze dne 17.6.2024.
4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
5. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
6. Podle ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).
7. Žalobcem požadované nároky souvisí s událostí ze dne 4. 10. 2022, kdy došlo ke konfliktu mezi žalobcem a cestujícím v autobuse, přičemž pokud má být dána odpovědnost zaměstnavatele podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce, musí být splněny předpoklady stanovené tímto zákonným ustanovením. To znamená, že zaměstnanec musí utrpět pracovní úraz, musí mu vzniknout škoda a musí být dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou. Událost ze dne 4. října 2022, při které žalobce údajně utrpěl nějaké zranění, nelze hodnotit jako pracovní úraz, protože činnost, při které žalobce poškození zdraví utrpěl, zcela postrádá časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů.
8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce napadl cestujícího v autobuse, čímž nepochybně nesledoval z objektivního ani ze subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů u svého zaměstnavatele. Šlo zřejmě o projev frustrace žalobce, která nemá s jeho pracovnímu povinnostmi nic společného. Napadením cestujícího v autobuse žalobce jednoznačně vybočil z plnění pracovních úkolů. Jednání žalobce je proto potřebné hodnotit jako exces z plnění pracovních povinností, odpovědnost žalované podle § 269 odst. 1 zákoníku práce není dána.
9. Soud dále neshledal ani občanskoprávní odpovědnost žalované za poškození zdraví, které dne 4. října 2022 při konfliktu s cestujícím utrpěl, protože nebyly splněny podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy stanovené ust. § 2894 a násl. občanského zákoníku. Žalobce si tvrzenou škodu zapříčinil výhradně sám, zavinění žalované nebylo v řízení prokázáno. Ze všech těchto důvodů soud žalobu zamítl.
10. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce ve sporu neměl úspěch a úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.