Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

18 C 145/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 3. 1. 2025Č. j.: 18 C 145/2024-37Samosoudkyně: Mgr. et Mgr. Martina JílkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 2. 2025Předmět řízení: 45 870,08 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2025:18.C.145.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. V rozsahu částky 24 570,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 919,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 360,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 257,10 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 870,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 634 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 700 Kč. Pohledávka byla ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 15. 2. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 31. 5. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím výměru invalidního důchodu a z výpisů z bankovního účtu a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 3. 8. 2021 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 6 664 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 14 500 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 2 525 Kč. Uvedl, že žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 49 389 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 634 Kč.

7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. [číslo] uhradil celkem 1 700 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

9. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

10. Výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 55 883,99 Kč, a to do 1. 3. 2024.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 23 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smlouvy o úvěru a zákaznické karty, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

12. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 23 000 Kč již uhradil 1 700 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 21 300 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 s termínem splnění do 1. 3. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 2. 3. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. S možností splátek žalobkyně na jednání soudu souhlasila.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací